Na příspěvky na tomto blogu se vztahují autorská prava!

3. - 4. Kapitola

27. února 2012 v 6:58 | Amy Sanilová |  Vampire High School
3.

Být v hlavním městě je snem každého upíra. Velký netopýr jako autobus, bufet na každém rohu, velké nákupní střediska, na každé ulici asi pět takových… Prostě velkoměsto. Země Trynsválie s hlavním městem Trynsválnie. Upíři se v tom umí vyznat, ale copak já jo? Trošku se mi plete.
"Ty už jsi tu někdy byl?" zeptám se Gora a otočím se k němu.
"Já už tu budu druhý rok. O prázdninách smíme jet domů. Konečně ze mě bude druhák."
"Měla bys sis koupit školní pomůcky, abys nevypadala jako nějaká podivínka." Otočí se ke mně jedna z dvojčat.
"Jaké pomůcky?"
"Ach jo. To bude problém nakupovat." Poškrábe se na hlavě druhá z dvojčat.
"A pamatujete si holky, co si má koupit na první školní rok?" Gor. Gor. To jméno si budu pamatovat ještě dlouho. Z Gora jsem se podívala na dvojčata. Obě radši sklaply a začaly přemýšlet.
"Pojďte radši. Když tak se zeptáme ředitelky Drupírové."
"Kdo?" zeptám se. Drupírová je velmi zvláštní příjmení, jako bych ho už někde slyšela. "Ředitelka Drupírová je ředitelka Vampire Hight School." Řekla pomaloučku jedna z dvojčat. Teď si připadám jako úplný idiot.
4.

Vau. Tato škola je ale něco. Protože jsme pod zemí, je tady všude tma. Zdi jsou namalované na černou, nebo na tmavě modrou barvu. Jsou tu velká okna, které vypadají jako hrob. Ty okna jsou jediné, čím sem proniká světlo. Upíři tady jsou jako smrt. Jsou bílé a tady se nosí asi černé uniformy. Já si myslím, že je v tom trošku magie. Když totiž takhle jdou, jsou vidět jen jejich bledé tváře. A oblečení splyne s okolím. Je to strašidelné. Ale zrovna teď sedím v ředitelně. Musím uznat, že ředitelka je asi nejstrašidelnější bytost na téhle škole. Má zrzavé, kudrnaté vlasy, vypadají jako hříva, a má žhavé červené oči. Její chyba? Nosí si hlavu! Je bezhlavá. Jak jsem sem vstoupila, seděla ředitelka na židli a koukala z okna. Sedla jsem si na židli a čekala, až odpoví. Ona se otočí, týmž mě vystraší těma očima, a rukama si sundala hlavu z krku a položila si ji na hlavu. Oporné! Potom její tělo otevřelo šuplík a hledalo nějakou složku. Potom jednu vytáhla. Potom jednu vytáhla.
"Á. Alice Strasová. Očekávali jsme vás."
"Prosím. Tady se chci jmenovat Urna."
"Tím to budeš mít asi mnohem lehčí." Dívala jsem se na tu hlavu, je to příšerné. Ale aspoň je to lepší, než se koukat na její krk, ze kterého jde vidět vnitřek kostní dřeně. Asi budu zvracet.
"Tady máš věci, co si budeš potřebovat koupit. A tady je číslo tvého pokoje." Řekla ředitelka a podala mi klíče, na kterém byl přívěšek s nějakým číslem. A taky malý lísteček. Ale to nabyl jen malý lísteček, ale velký, dlouhý seznam nákupů. Uf. To bude dřina.
"Tak běž a zítra ať to máš hotové! Zítra se už budeš učit." Zvolala ještě za mnou a já zabouchla dveře. S kufrem na kolečkách jdu k východu a přitom si pročítám seznam.
Krvavý kouzelný nápoj
Nějakého domácího mazlíčka - Sovu nebo netopýra
Černá uniforma
Pavoučí oka?
A je toho ještě spoustu. Kde to všechno mám sehnat? Hm. Ale nejdřív bych měla si dát věci do svého pokoje. Nikdy jsem neslyšela o střední škole, která má koleje. Ach jo. Snad nebudu bydlet d Drakí, jak Zena říkala. Drakí je jediná dcera Drákuly. Je to takový Emo, nebo jak se jim říká. Nosí nejradši otrhané sukně, flekaté košile a třpytivé klobouky. Ona má ale na rozdíl fialové vlasy. Ale už dvakrát ji chytili na večírcích pro dospělé upíry. To bude teda spolubydlící. Druhé patro, číslo 59. Ty koleje se mi zdají úplně stejně strašidelné, jako ta škola. Číslo 59. Číslo 59. Kde ksakru je?! A tady. Otevřu černé dveře a vstoupím do tmavého a zaprášeného pokoje. Bylo tu okno, zase ve tvaru hrobu, pod ní dvě rakve, vedle čtyři skříně a dva psací stoly. Pěkně úzké a pěkně útulné. Tam, vzadu ve stínu skříně někdo byl. Věděla jsem, že je to má spolubydlící, ale kdo to byl? Ona mě viděla. Seděla na otáčivé židli a koukala na mě. Její světle modré oči vypadaly jako oči nějaké kočkovité šelmy, která číhá na svou kořist. Ale tou kořistí jsem byla já.
"Co tu chceš?!" Vyjela na mě a stoupla si. Protože byla tma, viděla jsem jen její siluetu. "Já tu mám bydlet!" překvapila jsem se. Tímhle tónem jsem ještě nikdy nevyjela a hlavně ne s takhle slavnou upírkou, jako je dcera Drákuly. Ona se urazila? Cukla, když jsem takhle vyjela.
"Ty se mnou takhle mluvit nebudeš! Rudá hlavo!"
"Nikdo. Mě nebude urážet Drakí." Ona rychle vytáhla z kapsy nůž, který se zablýskl v měsíční záři, a srazila mě na zem. A nůž mi přiložila ke krku.
"Dávej si na mě pozor, Rudá hlavo!" rychle jsem se jí vysmekla a vypínačem jsem rozsvítila. Obě jsme si zakryly oči. Já jsem je po chvilce odkryla, ale Drakí klečela na zemi a rukama si ještě zakrývala obličej. Potom začala něco mumlat, ale přes ruky jsem jí nerozuměla.
"Ty hluchá, zhasni!!!" Radši zhasnu, ale asi jsem našla účinnou zbraň proti Drakí. Jak jsem zhasla, Drakí se postavila a odhodila nůž.
"Jseš dost troufalá. Možná, že by z nás mohly být kamarádky." Buďto je nějaká divná, nebo se mě bojí. Ale je lepší si hned neudělat nepřítele ve svém pokoji.
"Dobře. Ale nebudeš mi dělat naschvály. Jasný?"
"A nebudeš mi dělat ostudu. Jo? A ve škole na mě nemluvit."
"Platí." Plácly jsme si rukama a já jsem si oddechla. Kufr jsem si jenom hodila do rakve, to používáme jako postel. Je to lepší, že je tam tma, aspoň vás nikdo nevzbudí světle. A dá se s ní i houpat. Vytáhnu z kufru rudou kabelku. V ní mám mobil, tašku, klíč od pokoje a peněženku na školné. Zavřu dveře pokoje a vyjdu NAKUPOVAT!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento článek?

Ano, je skvělí 32.2% (47)
Moc ne, něco tam chybí 21.2% (31)
Tak napůl 21.9% (32)
Vůbec! Je strašný 24.7% (36)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama