Na příspěvky na tomto blogu se vztahují autorská prava!

5. - 6. Kapitola

29. února 2012 v 18:20 | Amy Sanilová |  Vampire High School


5.

Já jsem tak unavená, že to není ani možné. Ale jsou i dobré zprávy. Mám konečně domácího mazlíčka! Mám kobru! I když to bude trošku těžší. Všichni upíři si většinou kupují vzácné druhy netopýrů nebo sov. A s hadem to bude trošku větší problém. Kobru jsem přinesla v teráriu, nebo jak se jmenuje to akvárium pro plazy. Kobra indická jménem Inda? Inda. To není špatné jméno. Uf. A zítra už jít do školy. To bude ale dřina. Ale i když už necítím celé tělo, nemůžu usnout. Upíři stejně nespěj vůbec. Drakí si odletěla na nějakou párty a Inda už spala. Tak jsem si z tašky vytáhla notebook a zapla jsem Facebook. Zena naštěstí byla online, tak jsem si s ní začala odepisovat.

Zena:Tak co? Jak to dopadlo? Chci vědět úplně všechno.

Alice:Fakt všechno? Tak první krok: Vstoupila jsem do školy. Chtěla jsem psát další kroky, ale Zena byla rychlejší.

Zena:Až takhle dopodrobna nemusíš. Řekni mi ty nejdůležitější okamžiky.

Tak jsem jí všechno vyklopila.

O mém novém jméně, o skvělé bezhlavé ředitelce a svém menším problému se spolubydlící. A i když jsem Zenu neviděla, věděla jsem, že hltá každé mé slovo a všechno to prožívá se mnou. PO hodině mě ale už brala únava a spánek. Tak jsem Zeně naposledy odepsala, vypla jsem notebook a zalehla jsem.


6.


"Jak někdo může spát, když má jít do školy!? Co Rudá hlavo: Vstávej!!" Otevřu oči. Drakí je nade mnou a její velká černá hříva mě šimrá po nose. Zase klidně zavřu oči. Mě se tak nechce vstávat. Potom ale ucítím, jak mi na líčko padá nějaká kapka. Krev!!!! Leknutím vyletím z postele a omylem trefím Drakí do nosu. Ona si ho rychle chytí a vstane.

"Příště tě už nebudu budit, kozo."

"Promiň. Promiň. Omlouvám se."

"Běž do školy. Ať nemáš průšvih."

"Ty nejdeš?

"To by nebyl můj styl přicházet do školy včas."

"Aha." Moc to nechápu, ale radši se už nebudu ptát. Ještě včera jsem si koupila takovou aktovku, která se přehodí jen přes jedno rameno. A dá se použít i jako kabelka. I když čekám, že budu mít skříňku. Ze začátku ale nevím, jestli si mám vzít svou kobru. Hmm. Radši si ji nevezmu. Nikdo nemůže vědět, proto si jí vezmu až zítra. Možná, že najdu místo, kam jí schovávat po celý školní rok.

"Páni. Já se tak těším!"

"Těš se. Ale ne moc brzy." Netušila jsem, že jsem něco řekla nahlas. Rychle si přehodím tašku přes rameno a jdu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento článek?

Ano, je skvělí 32.2% (47)
Moc ne, něco tam chybí 21.2% (31)
Tak napůl 21.9% (32)
Vůbec! Je strašný 24.7% (36)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama