Na příspěvky na tomto blogu se vztahují autorská prava!

7. Kapitola - Anana a Matt 1/2

26. března 2012 v 18:08 | Amy Sanilová |  Andělští spolužáci

7. Anana a Matt
"Aňo! Aňo! Vstaneš?" Aňa otevřela oči. Nad sebou uviděla obličej Matesa. Usmála se na něj. Jeho tvář a jeho blonďaté vlasy jí uklidňovali.
"Matesi. Co se stalo?" Zeptala se Aňa a rozhlédla se. Byl to nějaký byteček, ale jiný, než je zná z domova. Tento dům byl celý fialový, neměl žádná okna, a měl místo dveří jen velký otvor ve tvaru kapky. Sedla si. Byla to postel, fialová postel, ale nebyla tam žádná deka, jen malý, tmavě fialový polštář a ve stejné barvě i matrace a na ní malý přehoz též této barvy. Naproti otvoru ve tvaru kapky bylo zrcadlo s růžovým rámem a se stolečkem, kde byly voňavky a kartáčky, hřebeny a podobně. Naproti postele, kde Aňa spala, byla další postel. Úplně stejná.
"Jseš mrtvá." Odpověděl jí Mates a pomohl jí vstát.
"No to je teda krásná odpověď." Řekla nevrle Aňa a vstala. Koukla se na nohy, protože se jí zdálo, že se vznáší. Místo noh ale měla modrý mořský ocas! Připlavala k zrcadlu a koukla se na sebe. Měla jiný účes, jinou barvu pleti a taky jiný oblečení. Měla na sobě bílou halenku se širokými, dlouhými rukávy, velký výstřih až na ramena a tetování za krkem ve tvaru slunce s andělskými křidlami.
"Já jsem anděl?"
"Teďka momentálně ještě ne, ale jseš blízko."
"Jak to myslíš?" Zeptala se a připlavala k němu. On ocas neměl. Měl dvě nohy, ale prsty měl prodloužené a s blánami. Tričko měl taky dlouhé a bílé. Pak Aňu ale něco přejelo přes tělo. Nějaký pocit. Potom ale uslyšela hlas. Mužský hlas. Neslyšela ho úplně jasně, ale zaslechla tam svoje jméno. Podívala se na Matesa. Cítil to samé.
"Takhle nás bude vždy volat náš šéf. Když uslyšíš jeho volání, musíš okamžitě za ním připlavat."
"Tak co tu ještě děláme?" Zeptala se Aňa a vystartovala z bytečku. Zastavila se ale před domem.
"Páni! My jsme pod vodou?"
"Jistě. Co bys čekala s mořským ocasem?"
"Ne. Jako… Já myslela, že jsem anděl, ne?"
"No. Andělé jsme oba… To ti pak vysvětlím."
"Jasně a nemněl bys plavat první? Já totiž nevím ani kam." Tak Mates plaval první. Aňa byla za ním jako ocásek a rozhlížela se okolo. Všechny domečky byly ve skutečnosti fialové korály. Mates plaval rovnou k domu, který byl jiný, než ostatní.
Byl rudý jako krev a byl také menší, než ostatní. Oba vpluli do toho domku. Byla tam jen jedna menší místnost. Uprostřed té místnosti by hnědý noční stoleček a nad ním se vznášel proud ohně. Plul od stolečku po strop a zas naopak. Za růžovým proudem ohně byl nějaký muž. Podíval se na ně přísným pohledem. Obešel dřevěný stolek s ohněm. Aňa si ho pořádně prohlédla. Bylo mu asi dvacet až třicet let, měl krátké hnědé vlasy a žluté velké oči. Z nich byla vidět zlost a jeho malá pusa vypadala, že každou chvíli vybuchne zlostí a začne nadávat. Ale první, čeho si Aňa všimla, bylo, že neměl ploutve ani ocas. Stál normálně nohama na zemi. A na rozdíl od Ani a Matesa měl na zádech bílá andělská křídla i se svatozáří na hlavě. Pak se mu zpátky podívala do tváře. Neustále měl ten podrážděný pohled. Pak se ale podíval na Aňu a obličej se mu změnil v šťastný úsměv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento článek?

Ano, je skvělí 32.2% (47)
Moc ne, něco tam chybí 21.2% (31)
Tak napůl 21.9% (32)
Vůbec! Je strašný 24.7% (36)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama