Na příspěvky na tomto blogu se vztahují autorská prava!

8. Kapitola

30. dubna 2012 v 6:34 | Amy Sanilová |  Vampire High School
8. Kapitola

Sbalím si věci a vyjdu. Tak a další hodinu mám… Cizí jazyky. To nechápu, jaká jazyky myslí. Upírštinu už jsem měla. Tak co to má být?
"Teda. Ty máš odvahu, holka." Pochválí mě Viktor a poplácá po zádech.
"Proč si to myslíš?" Zeptám se.
"Proč si to myslíš. HaHa. Velmi dobrá otázka. Copak nevíš, že jsi jako jediná s celé historie Upíří školy naštvala draka a on se tě ani nedotkl. Z tebe by mohla být úžasná celebrita."
"Promiň, ale většinou si nenechávám poradit od upíra s kotletami," kluk si opět sáhne na vlasy a potom prohodí.
"No nic. Řekněme, že taková hezká holka by potřebovala krásného kluka," dá si ruce na prsa a začne laškovat s očima. On chce být mým klukem? Jakože chce se mnou chodit? To je na zvracení.
"Promiň, ale ne. Jsem tu teprve první den, nejsem na to všechno ještě připravená. Jestli chceš, můžeš být jenom mým kámošem. Stejně potřebuji vysvětlit tolik věcí."
"Jako?"
"Jako třeba: proč se nenecháš ostříhat?"
"Přestaň směřovat na mé vlasy."
"Dobře. Můžeš mi aspoň říct, co se učí v Cizích jazykách?"
"Nejčastěji se tam učí jazyk zombíků. To ale záleží akorát na učitelovi."
"Ta škola je ale divná," utrousím.
"A v naší třídě je to ještě divnější. Všichni kromě tebe propadli, hodně se hádáme s učitelkou Historie, z učitele matiky máme strach a všichni se shodnem, že smrdíš," rychle si přičichnu k uniformě.
"A proč? Já přeci nesmrdím ničím, ne?"
"Nevím, co používáš za voňavku, ale vážně z toho až bolí nos."
"Radši to zjistím až po obědě. Jo a jinak, co máme další hodinu?"
"Ekonomika."
"A potom?"
"Oběd."
"Jupí! Je to nejlepší hodina z celého týdne. A to zítra bude úplně stejný rozvrh?"
"Jak jako stejný?"
"Jestli zítra budeme mít první hodinu Upírštinu nebo něco jiného."
"Máš to v rozvrhu," řekne ještě Viktor a vstoupí do tmavě modré třídy. Ale já jsem něco chtěla vědět. Já jsem tak tupá! Zazvonilo a dovnitř vstoupil učitel. Už asi vím, proč Viktor říkal, že se nejčastěji učí zombie jazyk. Protože zombík je náš učitel. Tato škola je vážně dost divná. Už se nemůžu dočkat, až bude oběd. Vážně už mi kručí v břiše. Dnes jsem ani nesnídala a vidím, že tady není Svačinová přestávka.
"Vidím. Že. Jsou. Tu. Všichni. Jenom. Propadlíci," jak to ten zombík mluví? Každé slovo znamená jedna věta.
"Pane učitel! Je tu jenom jedna začátečnice," řekne Jim a ukáže na mě. Zombík se na mě podívá a praví:
"Učila. Ses. Někdy. Cizí. Jazyky?" nejsem vůbec zvyklá na takovouhle řeč a nevím, jestli mám odpovědět podle jeho řeči nebo normálně. Ale i Jim to tak řekl, takže není o čem diskutovat.
"Ne. Neučila," Ježíši Kriste! Já řeknu normálně, ale stejně mi to vyjde na dvě věty. Hlavu položím na opírající se ruku.
"Jime. Ukaž. Naší. Nové. Žačce. Základní. Věty." Vyzve Jima učitel. Jim se postaví a začne se dusit a kašlat. Ale úplně hystericky! Dělala jsem, že je to normální, ale s velkou námahou. Pořád jsem čekala, až tam někdo půjde a pomůže mu. Asi po pěti až deseti minutách se uklidnil.
"Výborné. Jime. Opravdu. Výborné. Takže. Urno. Takhle. Podávají se. Otázky. Snaž se. A. Dobře. Uspěješ," takže toto kašlání a dušení znamenalo jazyk zombíků? Ježíši Kriste, za co mě trestáš. Jestli takhle budu muset mluvit.Tak. Brzo. Zblázním se. Jestli se někdy sejdu s nějakým zombíkem, tak mu ukážu znakovou řeč. Snad aspoň tohle to pochopí, protože z toho kuckání by byl magor i Einstein.
Kdyby se ten super vědec setkal se zombíkem, musel by začít bláznit. Vsadím se, že by z toho dušení zbledl hrůzou. HaHa. Ta představa je velmi zajímavá.
"Zkusila. Bys. To. Urno. Taky?"
"Ne. Mně se nechce."
"Postav! Se!" vykřikne naštvaně a já se automaticky vystřelím ze židle. Ale v té mrštnosti jsem asi spolkla můru. Jejda! Snažím se kuckat, abych jí dostala pryč z krku. Nemůžu dýchat a nikdo mi tady nepomůže?! Asi po pár minutách udělám poslední tři hrdlové kašle a už cítím, že mi zbytek můry leží na jazyku. Podívám se po třídě a po učiteli. Cítím se tak trapně! Takhle to zpackat! Dělat takové moresy! Sklopím oči a tajně se snažím můru… nebo co z ní zbylo… vyplivnout. Ale potom ke mně se přiblíží učitel. Takže musím s vyvrhováním zbytků počkat.
"Byla. Jsi. Úžasná. Urno. Nikdy. Jsem. Neviděl. Někoho. Tak. Přesně. Napodobit. Zombie. Jazyk. Všichni. Zatleskejte. Urně. Za. Její. Skvělí. Výkon." Jak to dořekl, začal tleskat a po něm se přidali i ostatní. Zvoní! Rychle se sbalím a peláším na chodbu. Musím rychle najít toaletu. Naštěstí je tady hned za rohem. Rychle vyrazím dveře a vlítnu do jedné z kabinek. A ne že jsem vyplivla můru, ale i zbytek mé minulé večeře. Blé! Ještě není ani konec dne a už jsem unavená. Chybí ještě Ekonomika a pak už konečně bude něco normálního. Ale teďka ani moc na jídlo nemám náladu, když jsem zbytky posledního jídla vyzvracela. Unavená a hladová si umyju ruce. I když nevím proč tu jsou zrcadla, podívám se do něj, jak mi ta uniforma sluší. CO?! Jak to! Proč já se vidím v zrcadle normálně?! Pokud vím, tak upíři se nemohou vidět v zrcadle! Tak jak to, že já jo?! Takže prý smrdím, vidím se v zrcadle a mám upíří kousance na ruce. Co se to tu děje?! Bude lepší, když o tom nikomu neřeknu. Vůbec!!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento článek?

Ano, je skvělí 32.2% (47)
Moc ne, něco tam chybí 21.2% (31)
Tak napůl 21.9% (32)
Vůbec! Je strašný 24.7% (36)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama