Na příspěvky na tomto blogu se vztahují autorská prava!

7. Kapitola 2/2

2. dubna 2012 v 6:30 | Amy Sanilová |  Vampire High School

Podívám se na hodiny zavěšené na zdi. Sláva. Ještě minuta a zvoní. Já už mám tu stránku dopsanou. Už dlouho. Ale kluci po mé pravé straně ještě furt píšou! Nebo si spíše malují do sešitu a tvrdí, že píšou. Zase mrknu na hodiny. 10.. 9… 8… 7.. 6… 5… 4… 3… 2…1 a. Přesně včas zvoní. Vezmu si věci a vyjdu na chodbu. Vytáhnu z kabely rozvrh hodin a podívám se, co máme teď. MATIKA. Jo to je dobrý. Matika mi tak trošku jde. Vypadá to, že mě dnes už nic nepřekvapí. V matice nás učí učitel. Matematičtí učitelé jsou vždy hodně přísní.
Ale tenhle učitel je obyčejný. Myslím to ale vážně. On je člověk. Na to má teda velkou odvahu. Být ve sborovně s upírama a vlkodlačicí , to je jako návnada, která sama od sebe skočí do vody a nemá strach, že bude sežrána. Nevím proč, ale dostala jsem z té představy chuť na rybu. A když myslím na maso, vybaví se mi pohár s vanilkovou zmrzlinou s mouchami. Úplně cítím, jak studená vanilka se mi na jazyku rozpustí. A už se mi vybavuje moje poslední návštěva se Zenou v kavárně U zubu. Ach. Budu muset s ní dneska na Facebooku pokecat. Crrr! Cože? Ono už zvoní? Rychle musím najít třídu matiky. Uf. Ještě že je hned tady za rohem. Vylítnu dovnitř a už si chystám omluvu, proč jsem přišla pozdě. Ale s údivem zjistím, že ve třídě ještě učitel není. Aaach. Posadím se do té samé lavice a nachystám si učebnici. A čekám, ale později začnu netrpělivostí ťukat nehtem o lavici.
"Sakra ženská nech toho!" Vyjede po mně zase ten kluk, co minulou hodinu se vybavoval s kámošem.
"To říká přesně ten pravej, který si bude muset udělat plastiku nosu, chcípáku!" Vyjedu po něm. Založím si ruce na prsa a spokojeně se dívám, jak jsem uhodila hřebíček na hlavičku. Ten kluk si jednou rukou chytne chomáčky vlasů a druhou si začne ohmatávat nos.
"Jen klid Jime. Nos máš stejnej." Uklidní ho soused z vedlejší lavice. Takže ten kluk se jmenuje Jim. Hmm. Rovnou už se mohl jmenovat Jerry, ten druhý Tom a začala bych se tady řehtat.
"No. Ty máš přesně co říkat. Zkoušel sis už někdy ostříhat kotlety? Vypadáš jako vlkodlak." Řeknu a začínám být na sebe ještě pyšnější. Jeden si osahává nos a druhý svoje vlasy. KRÁSA. Zrovna v této chvíli vstoupí učitel do třídy a všichni žáci se bez řečí slušně postaví. Vau. Všichni tiše stojí rovně, nemluví a mají ruce za zády. Co se stalo? Copak je člověk pro všechny tak nebezpečný? HaHaHa. Ale směju se jenom v duchu, aby toho neměla před člověkem průšvih. HaHaHa. Malinko se pousměju a zachichotám.
Ale směju se jenom v duchu, aby toho neměla před člověkem průšvih. HaHaHa. Malinko se pousměju a zachichotám.
"Je tu snad něco srandovního slečno?" Upozorní mě učitel. "Posaďte se upíři." Myslím, že tato učebna je jediná, ve které není interaktivní tabule ale jen obyčejná tmavá tabule i s křídami.
"Viktore, pojď nám napsat základní rovnici Pythagorovi věty." Vyzve někoho učitel a posadí se. Schválně čekám, kdo se asi takhle jmenuje. To jsem mohla čekat. Kluk s kotletami. Takže to už je Jim a Viktor. Hmm. Zajímavá dvojce. Zase se tichounce zachichotám. Viktor napsal na tabuli rovnici, ze které jsme absolutně nic nepochopila. a2 + c2= b4.
"Ne! Máš to špatně. a2 + b2= c2. A nesmí to být obrácené" Zakřičí učitel na Vikyho a pak udělal něco neočekavaného. Otevřel normálně pusu a vychrlil na Vikyho oheň. TY KRÁSO! Rychle si chytnu pusu, abych neřekla nic, čeho bych pak litovala. Ale jak jsem se koukla na Viktora, nemohla jsem se udržet a chytla jsem si pusu silněji abych nevybuchla smíchy. Vikymu se nic moc nestalo, jen byl v obličeji trochu přičmoudlejší. Ale taky jsem byla v nejistotě. Sice jsem se potaji chlamala, ale jsem z toho i trošku vyděšená. Odkdy člověk chrlí oheň? OHEŇ. OHEŇ. OHEŇ! Takže je to drak! No, kdyby byl člověk, tak by se žáci ze třídy takhle slušně nechovali a už dávno by byl sežrán v učitelské sborovně. Počka! Tito žáci se k němu slušně chovají, protože se ho bojí. No super! Kdybych se s ním nějak spřáhla, báli by se tito žáci i mě. No. Je mladej. Hezkej sice ne ale je smrtelně nebezpečný. Ne. No, dobře, přemluvila jsem se. Flirtovat s učitelem zrovna není nejlepší nápad.
"Slečno Strasová. Vždyť v mých hodinách spíte. Copak jsou moje hodiny pro vás tak nudné?" Pan učitel stojí přede mnou a rukama se opírá o mou lavici. Mrknu okem k žákům, kteří mě se strachem v očích pozorují. Nebo spíše s nadšením, že ze mě učitel udělá upírskou omeletu? Těžko říct.
"Slečno. Umíte obsahy kuželu?" Copak jsem nějaký Einstein?
"Ne." Odseknu.
"A dělení racionálních čísel?"
"Nejsem žádný genius!"
"umíte aspoň násobilku?" Vztyčím ukazovák a chvíli začnu přemýšlet. Mám s ní menší problémy. Vždy si nosím pravítko s násobilkou ze zadu. Pak ale přikývnu a řeknu:
"Trochu." Učiteli jenom klesne hlava.
"Co vůbec děláte v téhle škole?"
"Na to samé jsem se taky ptala." Páni! Na tu svou drzost jsem fakt pyšná. Crrrrrr. Uf. Konečně zvoní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento článek?

Ano, je skvělí 32.2% (47)
Moc ne, něco tam chybí 21.2% (31)
Tak napůl 21.9% (32)
Vůbec! Je strašný 24.7% (36)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama