Na příspěvky na tomto blogu se vztahují autorská prava!

8. Kapitola - Pohřeb

12. května 2012 v 13:36 | Amy Sanilová |  Andělští spolužáci
8. Pohřeb

S Matesem jsme letěli k hřbitovu. Nevím proč, ale začala jsem mít strach. Křídla jsou úžasná, ale špatně zatáčejí. Ještě, že se držím Matta. Na hřbitově jsem zahlédla dav lidí v černém oblečení. S Mattem jsem si sedla na stříšku altánku, pod kterým byly svíčky a kytice. Sedla jsem si na kraj střechy a nohy nechala vidět směrem dolů. Když jsem se podívala pozorně, všimla jsem si mámy jak pláče. Byla taky v černém a u nohou měla Lea. Je to můj pohřeb!!
"Ne. Ne. Ne! To nemůže být pravda!" vykřikla jsem, ale pak jsem si rychle zakryla pusu rukou, a doufala, že mě nikdo neslyšel.
"Protože jsme neviditelní, nikdo nás nemůže slyšet. Klidně jim můžeš vyřvávat do ucha, jak chceš, ale oni neuslyší nic," Matt je velmi dobrý anděl. A asi je zvyklý, že svoje rodiče nevídá a už pěkně dlouho, ale já ne. Přímo pod námi je moderátorka s kamerou.
"Smrt mladé, třináctileté Aničky Branzové je velmi podivný, a teď, na místním hřbitově, kde její příbuzní dávají svíčky a květiny, aby se s ní naposledy rozloučili. Nyní tady mám Lukáše Branza, tátu od zemřelé. Pane Branzi, jak se to stalo?" domluvila moderátorka a naměřila mikrofon přímo tátovi k puse. On brečí? Toto nevydržím!! Asi začalo pršet, protože mám nějak mokrou tvář. Ne, to není déšť. To jsou slzy.
"No tak…naposledy jsem jí viděl v době, kdy se to stalo. Šla směrem k městu. Nevím proč. A já s kolegy jsme zrovna honili zloděje, který ukradl peníze z banky. Byl to mladý Ron Agdar. Kluk mojí holčičky. V jedné ruce měl pytel s penězi a v druhé měl ukradenou pušku. Tou namířil na ni a zabil ji," táta si vytáhl kapesník a začal popotahovat. Když jsem uviděla jeho slzy, zas mě to chytlo u srdce. Taková tragédie.
"Proč Ron Agdar zavraždil svou přítelkyni, ještě není známo. Pachatel stihl utéct, když policie se snažila ošetřit mladou Aničku. Zavolali záchranku, ale ta jim na místě řekla, že Anička už zemřela. Ještě dýchala, ale byla celá od krve, měla prasklou lebku a po chvilce se jí dočista zastavil tep. Pak se ale stalo něco, co překvapil celý svět. Po dvou minutách už mrtvá dívka začala mluvit. Pane Branzi, řekněte nám podrobnosti," vyzvala ho a naměřila na něj mikrofonem, jako by ho tím chtěla zabít netrpělivostí.
"Já nevím, co říkala. Mně se to zdálo jako nějaké huhlání, ale srozumitelně jsem slyšel, jak říká číslo šest." Co to myslel tím číslem šest? To už jsem byla ale v nebi.
"Myslím, že z toho bude pěkný malér," ještě že tu Matt je. "Ale mě se po rodičích taky hodně stýská, jen jsem si zvykl je nevídat. Ale existuje noc, ve které si můžeš s nimi promluvit, a potom, jak se vzbudí, budou si myslet, že to byl jenom sen."
"A kdy ta noc nastane?"
"Ta noc je jen jednou za dvacet let, ale ta nejbližší je dnešní noc."
"Takže já můžu tuto noc si s něma promluvit přes sen?"
"Správně. Málem jsem zapomněl. Dneska můžeš rodiče až do večera vidět. Můžeš jít k vám domů, sednout si mezi ně a naposledy si užít svůj typický starý život."
"Ale oni mě neuvidí. Budou mnou procházet. To potom budu zase jako vzduch."
"Ale můžeš se podívat, jak to nesou. Jak nesou tvou smrt."
"Počkat! Co se ale stane, když se to dozvědí rodiče od Nely, a co tví rodiče a učitelky? Co pak? Já myslela, že potom půjdu zpátky do školy," při té otázce se Mates zarazil.
"O to by se měl postarat Beny." Tak letíme? "A kam? Kam letět?"
"Někam. Třeba mi ukaž nějaké ty triky, jako čtení myšlenek, anebo to, jak se dostanu do toho podmořského světa."
"Tak pojď," vybídne mě. Já se postavím a trošku zatřepetám křídly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento článek?

Ano, je skvělí 32.2% (47)
Moc ne, něco tam chybí 21.2% (31)
Tak napůl 21.9% (32)
Vůbec! Je strašný 24.7% (36)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama