Na příspěvky na tomto blogu se vztahují autorská prava!

9. Kapitola 1/2

27. června 2012 v 7:21 | Amy Sanilová |  Vampire High School
9. Kapitola

Cože!? Zvoní?! Ne. Ne. Ne! Kde je učebna Ekonomiky?! Rychle popadnu tašku a běžím po chodbě. Postupně se dívám na jmenovky, které visí na dveřích, ale nikde nemůžu najít slovo Ekonomika. Proč jí nemůžu najít?!!! Jsem teď tak vyděšená, že se ani nemůžu soustředit!
"Urno!" zakřičí na mě někdo zezadu. Půjdu za tím voláním po schodech před hlavní bránou školy. Tam už ostatní žáci na mě netrpělivě čekali. A ani nechyběl Jim a Viktor. To Viktor na mě volal?! Mile se na něj usměju. On mi úsměv opětuje, ale pořád se na mě díval prosebným pohledem. Ale já vím, co to znamená. On po mě neustále jede. Páni! Nevím proč, ale je to krásný pocit. Naštěstí nejsem až úplně poslední, chybí ještě učitel. Kabelu si sundám z ramena a dám si ji na zem. Zatím si sednu na schody a pokusím se popadnout dech. Ale po chvilce uslyším, jak za mnou někdo jde. Prudce se otočím, až mě rozbolela hlava. Možná je to tím, že jsem ještě nejedla a přitom i zvracela, i když přesně nevím z čeho. Naštěstí jde za mnou jen ředitelka Drupírová. Ach. To jsem si ddychla.
"Upíři, vstávat!" zakřičí na mne a já se radši postavím. Už mi i tak není moc dobře. "Upíři. Vítám vás na hodině Ekonomiky. A protože Ekonomika znamená zemědělská práce, máme učebnu venku na zahradě. Ale protože k Ekonomice není moc učiva, budete mi pomáhat na zahradě se záhonky. Avšak dnes žádná Ekonomika, pojďte se mnou na pozemek. Pojďte!" všichni ze třídy začali zase remcat. Vypadá to, že oni nemají moc rádi Ekonomiku. No, alespoň nebudeme sedět v lavicích. Všichni jsme se vydali za ředitelkou na zahradu, která mi hodně připomínala hřbitov. Ne ale vážně! To bude asi tím, že je to hřbitov. Suché stromy v dálce stály na rozpadnutí, protože se do nich navážela mlha. Mlha, která byla po celé délce hřbitova. Cítila jsem, jak ta studená mlha se mi dotýká mých chladných nohou. Všude, kam se podíváte, neuvidíte nic jiného než hrobečky.
Malé, zapadlé, zničené a taky prorostlé mechem. Vedle téhle… krajiny byla malá dřevěná budka. Tam jsme zrovna mířili. Měla jsem z tohohle místa husí kůži. Nad trávou byla hustší mlha, na starém a popraskaném stromě houkala něčí sova, byla tma a ještě k tomu na nebi zářil úplněk. Někdo za mnou šlápl na starou větev, která praskla. Prudce se otočím. Připravená každou chvíli zaútočit.
"Copak? Snad se nebojíš?" řekla holka, která na větev před chvilkou šlápla.
"Ne, nebojím. Jsem přeci upír:"
"Nepovídej," dodala ta holka znovu a začala se potichu smát. Vůbec jsem netušila, co tím myslí. Copak nejsem upírka?! Ale jsem. Je to jenom nějaké jiné, ale já upírka jsem!!! Paní ředitelka odemkla dřevěnou budku a vytahovala z ní lopaty.
"Upíři! Vemte si každý jednu lopatu a před každým hrobem vykopejte velký obdélník. Pak dostanete další pokyny." Teď jsem to moc nepochopila. Proč máme kopat před hrobem? No, tak dobře. Vyhlídnu si jeden hrob u starého stromu. Fuj! Všude se tu potuluje nějaká havěť! Včetně žížal. Blé! Podívám se po ostatních spolužáků. Holky začaly taky vyvádět před hlínou, a štítily se i chytit lopaty. A kluci? Ti začali před holkami naparovat a vytahovat se. Ale holky to moc nenadchlo. Vytáhly si z kabelek peníze a zaplatily klukům za vykopání jámy. No teda! Podplácet někoho za práci je sprostý. Za mnou se ukáže Jim.
"Za pár drobných bych ti to mohl udělat." Zamračím se. Mohla jsem vytáhnout z peněženky pár drobáků, ale nejsem taková káča.
"Běž otravovat jinou holku. Holky si to dokážou udělat sami. Bez kluků, kteří to dělají jen pro peníze nebo pro pusu," utrousím.
"Jestli bys mi dala pusu, bylo by to zadarmo."
"Tak to abych si koupila dezinfekci."
"Ty jseš ale píp…píp"
"Žádné sprosté narážky," vykřikla ředitelka, která zrovna kolem prošla. Jak se šla podívat na ostatní, podívala jsem se paličatě na Jima.
"Píp…píp? Co to prosím tě mělo být?"
"Já jsem aspoň na rozdíl od tebe říďu viděl."
"Píp…píp? Pěkný no."
"Viď že jo."
"Radši mi dej už pokoj a běž otravovat nějakou jinou upírku," řeknu mu ještě a Jim se sprostými nadávkami odkráčí. I když to vůbec nemám ráda, nic jiného mi nezbývá. Vykopu tak přiměřeně kulatý obdélník. Když už to mám, posadím se na zem a otřu si čelo."Upíři! Když už to máte hotové, můžete tu hlínu zpátky do jámy nasypat." Jak to ředitelka dořekla, všichni začali sprostě nadávat.
"Co?! Takže jsme to dělali zbytečně?!"
"ne nedělali. Tím jste se naučili, jak kopat. Zítra už byste mohli mít něco těžšího." Všichni začali vzdychat. Schválně se podívám na ten svazek holek, co podplácely kluky. Dají si ruce v bok a počkají. Kluci okamžitě vycítí příležitost a už běží za holkama. K té, která dala ruce v bok, přišel Jim.
"Za pusu ti to udělám," upírka na nic nečeká a podá mu pár drobáků. "Ne za peníze, ale za pusu." Řekne a ukáže si na líčko. Holka se na Jima překvapeně podívá. Nic neřekne, jenom přikývne. Pusu?! To jsem mu ale řekla já! Kdybych tu nebyla, požádal by o peníze. Schválně se zpátky podívám na ten svazek holek. Několik kluků uslyší Jima. Zrovna chtěli holky požádat o prachy, ale jak uslyšeli slovo "pusa" úplně změnili názor. A jde vidět, že holky z toho nejsou moc nadšené. Pousměju se. Sledovat takové dohadování o pusu je sice trochu nechutný, ale srandovní. Ta holka s Jimem nejdříve nesouhlasila, ale pak se podívala na lopatu na zemi. Jako zázrakem na pusu kývla! Jak jsem říkala, je to srandovní je sledovat. Ke mně žádný upír nepřišel. A kdyby jo, tak odejde s červeným líčkem. Nemá dolejzat. Rychle nasypu hlínu zpět do jámy, uklidím lopatu do budky a skočím si na záchod umýt ruce. A nebyla jsem jediná. U vedlejšího umyvadla stála ta holka, která podplatila Jima pusou na líčko. Zrovna si tady hystericky omývala obličej. Když jí zahlédnu, rychle si opláchnu ruce, než mě uvidí v zrcadle.
"Ty!!" zakřičí na mě, když jsem chtěla otevřít dveře a odejít. Nic na to neřeknu a snažím se nereagovat. "Hej ty!! Mluvím s tebou. To ty jsi Jimovi řekla, že se dá podplácet pusou?!!" nic na to neřeknu, protože kdybych souhlasila, mohla by mě zlostí zabít. "Zeptám se tě znova. To ty jsi mu řekla o podplácení?!!!"
"Na to mohl přijít i on, ne?" řeknu v klidu, zatímco mi srdce hlasitě bije do hrudníku.
"Takže ano! Já nejsem blbá. Podplácení penězi je jedna věc, ale podplácet polibky je až osobní. Co to je za nesmysl u vás?!"
"U nás se totiž nepodplácí za práci! U nás se to musí odpracovat."
" Tak co tady děláš?! Sem chodí jen bohaté a velmi populární upírky! Někdo slavný a hezký. Jenže ty nejsi ani jedno! Jen…skunk!"
"Tak a dost!! Celý den neposlouchám nic jiného, než že smrdím. Ale čím?! Ta otázka mě trápí už od doby, co jsem překročila práh téhle školy a vážně se mi to nelíbí. Tak už laskavě řekni, čím ti ten smrad připomíná, abych se ho mohla zbavit a žít úplně obyčejný život upíra!" Ta holka vytřeští oči, z kterých jde vidět, že začala mít ze mě strach. Miluju své dlouhé a nudné proslovy, které za pár vteřin opět zapomenu.
"Ty chceš odpověď a já taky. Tak já začnu a ty mi pak odpovíš na mou, jasný?" řekne v klidu blonďatá upírka a já nepřátelsky přikývnu. "Dobře, smrdíš jako něco cizího."
"No, to mi moc nepomohlo. Jsem z Británie, takže nevoním zrovna po fialkách."
"Ne, ne. To je dobré. Já jsem zase z Německa. Ale s tebou… nevím, jak se mám vyjádřit… smrdíš prostě jinak, než ostatní upíři. Víc ti povědět nemohu, ale něco ti řeknu. Takovouhle voňavku jsem už někde cítila, ale nemůžu si vůbec vzpomenout kde. Víc ti k tomu nedokážu říct."
"No dobře. Zkusím něco zjistit od učitelů. A co ty?"
"já?" Jde vidět, že je mnou otázkou zaskočena. "Já? Co je se mnou? Já používám za voňavku playboy."
"Ty jsi mi taky chtěla dát otázku."
"A jo! Už si vzpomínám. Jak jsem říkala, že jsem z Německa a jsem dcerou prezidenta ODS, nebo jak se to jmenuje."
"Z parlamentu?"
"Jo něco takového."
"Tak vůbec nechápu, co to společného se mnou."
"Jo. Ta otázka je: Jak ses dostala na tuhle školu?" řekne to jako učitelka ve školce, co chce dát malému děcku poučení. Schválně si dala záležet na každém slovu. No jo ale já musím myslet na význam té otázky. Co jí řeknu? Že by nic? Ne, ne. To by nešlo. Ona mi odpověděla tak já jí musím taky odpovědět.
"Můj táta tancuje ve velmi zábavném a populárním pořadu."
"Aha a znám ho?"
"Mého tátu?"
"Ach ne. Ten pořad přeci."
"Jo teéén," naschvál se snažím tu větu co nejdál prodloužit, abych měla čas vymyslet další lež.
"Dance. DanceFast!"
"Tancuj. Tancuj rychle?" Jsem poděs. Já to vím. Jsme naprostej magor.
"Jo" a navíc se nezmůžu. "a omlouvám se za to, že jsem Jimovi řekla o podplácení pusou," blonďatá upírka se mile usměje a přikývne.
"To je dobrý. A máš pravdu. Přišel by na to i sám."
"Díky." Usměju se ještě mile a odejdu ze záchodů. Tý vado! Za pár minut jsem byla vystrašená, děsivá a šťastná! To je můj nový rekord! Vau! Tři typy chování za pět minut. Jsem skvělá!!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento článek?

Ano, je skvělí 32.2% (47)
Moc ne, něco tam chybí 21.2% (31)
Tak napůl 21.9% (32)
Vůbec! Je strašný 24.7% (36)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama