Na příspěvky na tomto blogu se vztahují autorská prava!

12. Kapitola - Začátek nového života

6. července 2012 v 14:13 | Amy Sanilová |  Andělští spolužáci
12. Kapitola
Začátek nového života

"Co? Kde to jsem?" Aňa se ocitla v místnosti. Na její starý dům se to ani za mák nepodobalo. Ale to byl její starý dům! Všude okolo ní byl popel. Shořel? Anna se dala do srdce rvoucího pláče.

"Ale no ták, neplač," klekl si k ní Mates. Chytil ji za ruku a otřel jí slzy z tváře.
"Co se stalo?" řekla Aňa a podívala se na díru, kde muselo být okno. "To už je ráno?"
"Ráno. Tady teďka budeme bydlet."
"Co?!" Všimla si, že za Matesem se objevili dva dospělí andělé. Vypadají jako moji rodiče.
"Pomocí kouzla takhle vypadají. Ale je to jenom přelud. Tak co? Vyrazíme za Benym? Jo a jinak. Černý top ti moc sluší," Aňa se podívala na sebe. Měla černé těsné tílko a tmavé dlouhé rifle. Sáhla si nad hlavou. Její svatozář zde nebyla.
"Kdepak je?"
"Svatozář i oblečení s ti zpátky vrátí až se znova objevíme ve Vestu. Takhle změníš své oblečení podle nálady."
"Tak to abychom se vrátili," Aňa ho chytla za ruku a propadli se. Vždycky Anna nejdřív zahlédne svět normálníma očima, ale pak přijde závoj bublinek, které ji i Matese přenese do kouzelného andělského světa. Tento pocit měla Aňa ráda.
"Dobrá. Sbal si věci a šupej do školy," řekl Beny. Chce se mě snad zbavit? "Nikdo se tě nezbavuje. Ale…no nic. Tak už běž," kývl Beny a Mates s Annou odpluli.
"Co proti mně Beny má?"
"Absolutně nic na tebe nemá."
"Tak proč mě vyhazuje z Vestu? Ze svého města?"
"To netuším, ale nezabývej se tím." Ale mě to uvnitř bolí. Jakoby mě tam něco žralo. "Tak s tímhle tím jsi vybrala špatného rádce. Na to se musíš zeptat někoho jiného a ne mě," zbytek cesty už pluli mlčky. V korálu Matt pohladil Aňu po smutné tváři. "Na co myslí?"
"Na mámu a tátu."
"Teďka zkus myslet na něco jiného. Ať tě to tolik netrápí."
"Tady toto přemísťování je pro mě hodně narychlo."
"Tak jak to chceš vyřešit?"
"Uvidím. Ještě ani nevím, jaké to v té škole bude."
"Však ty to zjistíš," ujistí ji.
"Mám ale ještě jednu velmi důležitou otázku," dodala ještě Anna a zdvihla ukazováček.
"A jakou?"
"Jak se do tý školy dostanu?"
"Stejně, jako ses dostala sem."
"Umřít?"
"Ale ne, svou myslí se teleportuješ."
"To je chytrý," přikývla a plula z bytu na hladinu.

Přesně nevím, jak to Mates myslel, ale zas si připadám opuštěná a nejistá. Jak se mám pomocí své vůle dostat do nějaké školy?
"Takhle," řekne člověk, který zrovna procházel vedle Aně. "Chyť mě za ruku, anděle," vybídl jí muž a chytl Aňu za ruku.
"Mám pár dotazů," začala Aňa
"Jaké? Neboj se. Jseš neviditelná, máš křídla i svatozář a já tě mám donést do andělské školy. Jsem Strážný anděl, který tímhle tím způsobem pracuje. Ještě nějaké otázky?"
"Teď už žádné. Ale kde ta škola je?" šedovlasý muž ukázal na nebe.
"Tam." "A můžete mi říct, kolik je hodin?" odhrnul rukáv a podíval se na hodinky.
"Jsou dvě hodiny."
"Hm. Za chvíli přijde moje máma z práce."
"Tvoje máma chodí z práce ve dvě hodiny ráno?"
"To je ráno? Já myslela, že odpoledne."
"To bys přišla pozdě do školy."
"A teď nechápu všechno."
"Nemusíš to chápat, stačí si věřit," řekl jí ještě anděl a vletěl nahoru. Co jiného mi zbývá? Roztáhla křídla a letěla za ním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento článek?

Ano, je skvělí 32.2% (47)
Moc ne, něco tam chybí 21.2% (31)
Tak napůl 21.9% (32)
Vůbec! Je strašný 24.7% (36)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama