Na příspěvky na tomto blogu se vztahují autorská prava!

3. Kapitola

4. července 2012 v 8:59 | Amy Sanilová |  Děvče z ledu
3.Kapitola
Astra dojela do šatny a začala si brusle vyzouvat. Její táta jí pozoroval a čekal na ni. Nikdo nechtěl nic říct. Astra věděla, že její táta nic nepřizná o tom, co se dnes zatím stalo. A ona naopak nic neřekne o tom, že nosí potají fotografii do školy. Což jí připomíná, že až se vrátí do školy, bude všem tím pro smích. Věra a Vera mají neustále ten obrázek u sebe. A jen tak ho znovu neztratí. Projdou kolem kanceláře s blonďatou prodavačkou. Zase si četla noviny, a aniž by spustila oči ze čtení, pronesla:
"Nashledanou a přijďte zas," pan Pilis se na ženskou naštvaně podíval. Astra si pamatovala větu, kterou jí řekl ještě v šatně, když si obouval brusle. 'Jestli tu ženskou ještě někdy uslyším, spálím jí na popel' Astra se otřásla. Nechápala to 'Spálí na popel' ale děsilo jí to. Podívala se na tátu. Ajéje. Cuká mu levé oko. To není dobré. Pan Pilis se přiblížil k přepážce a podívá se na prodavačku. Ona se na pána překvapeně podívá. Astra radši couvne a sleduje, co se bude dít. Náhle se rozbila skleněná přepážka. Astra vyjeveně koukala. Nikdo se skla ani nedotkl. A znenadání prasklo! Prodavačka si vyděšeně chytla hlavu. Naopak Astřin táta se tvářil klidně. Ale vždyť on čekal, že se to stane! Pomyslela si vyděšeně Astra. Radši utekla z areálu a počkala venku na parkovišti. Po chvilce přišel táta. Vypadal spokojeně a pohodově si pískal. Za ním se loudala prodavačka. Byla vyděšená a její vlasy nebyly žluté, ale už šedé. Po celém těle byla červená a na oblečení se jí lepil popel. Astře připomínala opilce, co nemůže ani dojít domů. Prodavačka se ještě chvíli ploužila zpátky do areálu a pak s tvrdým nárazem omdlela na zem.
"Tati? Co si jí stalo?" Astřin táta si své dcery vůbec nevšímal. Dál si spokojeně pískal a v klidu schoval brusle do kufru. A zas mlčí. Pořád to samé! Pomyslela si naštvaně a nastoupila na místo spolujezdce.
"Tati, co se tam odehrálo?" její táta si zapne pás a nastartuje auto.
"Tam se nic nestalo."
"Nic?! Vždyť tys jí spálil! Ani nevím čím, když jsem hlídala naše batohy. A co to sklo?! Ty ses choval úplně klidně a ani ses ničeho nedotkl! Tak mi už konečně řekni, o co tady jde!!!" Astra ztratila nervy a v autě doslova vřeštěla. Pan Pilis se jí snažil nevšímat a věnovat se řízení.
"Nemysli na nic, co by ti mohlo přidělat starosti." Astra se na tátu podívala, jako by přistál z Marsu. Pořádně se nadechla a zhluboka vydechla. Zkusila si vzpomenout, jak dokázala proměnit sklo na led. Pamatuju si akorát, že jsem měla zaťatou pěst a zmocnil se mě vztek. To je ono! Možná se to zpustí, když budu mít vztek. Astra zaťala pěst levé ruky a pravou dala na okno. Představila si, že pořádně mlátí Věru a Veru. Z té představy se Astře vykouzlil úsměv na rtech. Podívala se na ruku, kterou se dotýkala okna. Jako by šla energie z jejích prstů a ochlazoval vzduch. Její táta se věnoval řízení. Chvíli nic neříkal, ale potom pronesl:
"Neochlazuj vzduch. Už teď je tu velká zima." Jednou rukou se dotkl klimatizace a ta náhle začala chrlit teplý vzduch. Astra sundala ruku ze skla a podívala sena ni. Vau. Jak to studí? Usmála se.
"Kam že to teď jedeme?"
"Běhat." Jedeme na stadion." Astra se usmála, ale zrovna si táty moc nevšímala. Teď se zajímala jen o svou mrazivou sílu ve svých rukou. Toto bylo pro ni zajímavější. Po chvilce její táta zastavil. Vyšel z auta a otevřel Astře dveře.
"Přestaň si už tu ruku prohlížet a pojď si zaběhat," astra tátu poslechla a přestala se obdivovat. Oba vešli do pěkné restaurace. Za pultem stál černovlasý muž.
"Čau Ladík," pozdravil astřin táta.
"Nazdar Briane. Tak co? Zaběháte si?"
"To víš, že jo."
"Tak…co to bude?"
"Já si dám Turka a co ty Astro?"
"Hm. Co?" její táta jen pokynul rukou.
"Ta je zrovna až moc zasněná."
"To je dobře. Je důležité, aby měli i puberťáci představivost," přiznal muž a zapsal si jejich objednávku. Astra přešla přes pult a vyšla ven. Před ní byl velký oválný kruh. Krytý stadion. Astra zamířila do šatny, kde se převlékla. Pan Pilis za ní šel a taky si vyměnil oděv. Astra si ještě zavázala tkaničku u bot a sedla si.
"Vstávej! Nejdeme si dát závod?" zeptal se jí její táta a šel vyzkoušet břízí plochu. Astra se postaví a začne klusat na místě. Pan Pilis se připravil na start a Astra vedle něho.
"Odstartuju, tati.
Připravit!
Pozor!…
Teď!!!" při slově teď oba závodníci se rozběhli. Za první zatáčkou Astra dostala nápad. Co na něj použít svou rychlost? Její táta už byl v polovině stadionu. Astra se začala soustředit. Po chvilce už cítila, jak zrychluje se tempo jejích nohou. Otevřela oči a vyjeveně koukala. Byla přímo před taťkou! Už byla vedle něho, ale toho si všiml už i pan Pilis. Zrychlil své tempo a Astru dohnal. Už měli před sebou poslední zatáčku a běželi bok po boku. Doběhli poslední zatáčku a zastavili se po cílové čáře. Astra si klekla a snažila se popadnout dech.
"Tak, kdo byl první?" její táta se též zadýchal, ale snažil se jí odpovědět.
"Nikdo z nás," vzchopil se a šel k šatnám pro ručník. "Běhala jsi pěkně rychle." Astra se zarazila. Ví o tom táta? "Nechceš se napít?" Astra přikývla a s úlevou si oddychla.
Vstala a šla za tátou. V šatně jí pan Pilis hodil ručník a Astra si utřela zpocené čelo.
"To je všechno?"
"Asi jo. Nebo si to chceš dát znovu?"
"Ne. Jen si myslím, že to uběhlo nějak rychle."
"Když už mluvíme o rychlosti, asi tě zajímá, odkud z tebe přišla." Astra zatajila dech.
"Ty to víš?" zeptala se s nadějí v hlase a oblékla se do suchého oblečení. Její táta přikývl.
"Ano. Povím ti to v restauraci," Astra náhle byla plná radosti a štěstí. Konečně zjistím, co se se mnou děje! Astra vzala batoh do ruky.
"Schovám ho do auta," řekla ještě ve dveřích a nechala tu svého tátu o samotě. Pan Pilis si smutně povzdechl.
"Co jí mám říct? Je na to ještě malá. Bude mít problémy. Co mám dělat?"
"Pořád tvrdíš, že je malá či mladá, ale její schopnosti se už vyvinuly. Je plně připravena," ozval se hlas za ním a podle hlasu pan Pilis poznal jednoho ze členů Rady. Pan pilis se poklonil.
"Nesmím jí vystavit takovému nebezpečí."
"Mýlíš se!" před panem Pilisem stál starší muž v bílém rouchu a s dlouhým plnovousem. "Já se nikdy, opakuji nikdy, nemýlím, Kapitáne Briane. Vaše dcera se má stát velkým klenotem v naší zemi. Když si ale myslíte, že ještě není připravená, podívejme se." Řekl muž v bílém rouchu a vybídl pana Pilise k oknu, ze kterého mohli pozorovat auto. Zrovna k autu přicházela Astra a klíčem odemkla. Otevřela dveře spolujezdce a hodila batoh dozadu, ale jak se nakláněla, šel k ní muž v bílé kombinéze, kterého Astra potkala na sjezdovce. Muž do ní strčil a zabouchl auto. Astra lekla a pohlédla na muže z okénka. Otevřela dveře a uvalila muži pěstí do obličeje. Muž se na chvilku zapotácel, Astra toho využila a kopla ho silně do rozkroku. Muž se s velkými křeči svalil na zem a pomalu, ale opatrně se odplazil pryč. Astra zamkla auto a vydala se zpátky do restaurace.
Pan Pilis s pánem v bílém rouchu poodstoupili od okna.
"Tak to vidíš. Má sílu, která jí byla darována k tomuhle účelu. Sněžíci se jí pokoušeli dostat, tak jako jednou dostali vás. Chtějí Astru přivést ke své královně a vy Astru musíte připravit, aby byla v naší zemi, protože jenom tam je v bezpečí." Po těch slovech zmizel. Naštěstí zmizel ve chvíli, kdy se Astra objevila ve dveřích šatny.
"Tati, jak to že nejsi už hotový? Strejda má už koktejly hotové," pan Pilis hodil na sebe mikinu a vydal za Astrou do restaurace. Oba si sedli ke stolu u okna, kde už byly nachystané nápoje. Astřin táta měl nachystaného Turka a Astra dostala jako obvykle koktejl s lesními plody. Přesně jak to mám ráda. Pan Pilis vzal malou lžičku a začal si Turka míchat, přitom neustále sledoval svou dceru. Astra si cucla z koktejlu. "Tak povídej!"
"Jseš tak žhavá. Jsi tak žhavá poznat pravdu. Ale ani nevíš, co je to za pravdu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento článek?

Ano, je skvělí 32.2% (47)
Moc ne, něco tam chybí 21.2% (31)
Tak napůl 21.9% (32)
Vůbec! Je strašný 24.7% (36)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama