Na příspěvky na tomto blogu se vztahují autorská prava!

2. Kapitola - Den

6. července 2012 v 13:29 | Amy Sanilová |  Odhalení mořské panny
Den

Jak mi to může táta říct?! Normálně si mně v neděli odpoledne vezme do obýváku a řekne mi, že už je čas mi říct pravdu! No a já na to: Co je to za pravdu?, a on mi řekne, že jsem mořská panna! Jasně, že jsem mu nejdřív nevěřila. Pak ale začal vyprávět, jak se jednou plavil po moři, jak začala krutá bouře, a jak zachránil mořskou pannu, pak se do ní zamiloval. HRŮZA! Pak prý mu řekla, že je ve velkém nebezpečí, a pak mu dala mě!! Malé baculaté děťátko s nožičkama. Pak prý řekla, že musím u něho zůstat v bezpečí a pak že nesmím prozradit svou tajnou identitu. Pak jsem mu teda řekla: Dobře! Tak já ti teda věřím! A bylo to. PS: Myslím, že tátovi trošku už hrabe. A mě začne hrabat po něm.
Tííp Tííp Tííp! Bože! Já jednou toho budíka zabiju. Hmmm. BUDÍK! Takže to, co mi říkal táta, byl jen sen? Sláva. Ne, vím, že mi to říkal včera. Ten nožík, co jsem si včera pak koupila, mi visí na šňůrce přímo nad mou hlavou. Toto přehlédnout nemůžu, i kdybych chtěla. Zaklapnu budíka a rozhodnu se, že vstanu. Ale nešlo to! Nemohla jsem pohnout nohama! Nejdřív jsem, že nohy ještě nevstaly. To se mi nestalo poprvé. Rok před tím mi tak ztuhly nohy, že jsem se nemohla půl hodiny vstát. Odkryla jsem deku a vyděšeně vytřeštila oči. Uviděla jsem… uviděla jsem… mořský ocas! Místo nohou tu ležel modrý, dlouhý mořský ocas!!! Zkusila jsem si představit, že to jsou dvě nohy a zkusila jsem s něma hýbat stejně a vedle sebe. A ocas ti udělal úplně stejně! Teď už jsem nemohla dělat, že se táta zbláznil. Ale to jsem se už musela pomást já. Zkusila jsem se na tu věc sáhnout, jestli to náhodou není sen. Ale pak jsem ucítila šupiny!! Fuj! Jedna polovina mého já byla šťastná, že nejsem obyčejná holka ze školy, kterou potkáte někde na ulici. A druhá půlka zase byla vystrašená z toho, že je taková obluda, která bude lákat spousty úchylků, kteří chtějí na ni vydělat peníze.
Probudila jsem se. Že by se mi to zase jen zdálo? Rychle jsem odkryla deka a zase na mě ten ocas vybafl! Kouknu se nad sebe. CO?! Kde je ten nůž?! Sáhnu si na spánky. Hmm. Teče mi z hlavy krev. A na polštáři je nožík s krvavou špičkou. Škoda povlečení. Teď už není šedé, ale krvavé. Kouknu se na krvavé prsty, kterým jsem si otřela spánky. Pak si je normálně strčím do pusy a krev olížu. Vezmu nožík a položím si ho vedle budíku. Ježíši Kriste! To už je tolik hodin?! Tak to budou mít učitelky problém s mou docházkou. Ale jak teďka půjdu? Obluda ještě nezmizela. Ještě, že mám nějakou dětskou vysílačku. Našli jsme s tátou dvě a používáme to jako mobil.
"Ahoj tati, prosím tě, co se dělá, když někomu přes noc naroste mořský ocas?"
"Takže jsi mě nakonec poslechla, co?" Ozvalo se z vysílačky. "Dobře. Nezdálo se ti něco o vodě?"
"Jo. Proč?"
"Tvoje vodní podoba se bude měnit jen tehdy, když budeš myslet na vodu. Stačí, když pomyslíš na jedinou kapičku vody a proměníš se."
"Ale jak to udělám dneska, Vždyť mi dnes píšeme písu na ryby!"
"Hele, něco ti povím. Jestli pomyslíš na vodu, ale ve vodě nebudeš, neproměníš se celá. Přesně nevím, co se ti stane, ale měla bys sis dávat pozor na ruce i nohy. Ruce, protože by ti už mohli růst šupiny. Takže nikomu ze školy ani nikde jinde to nesmíš říct, jasný?"
"Jasný."
"Jseš zlato Andy. Čau!" A zavěsil. No paráda, ale řekl mi vůbec, jak se proměnit zpátky? Podívám se na ocas, zavřu oči a usilovně si přeju, aby ocas zmizel a místo toho tu byly moje nohy. Otevřu je v naději, že se to stalo. A místo Obludy jsem jako obyčejně viděla svoje hubené a opálené nohy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento článek?

Ano, je skvělí 32.2% (47)
Moc ne, něco tam chybí 21.2% (31)
Tak napůl 21.9% (32)
Vůbec! Je strašný 24.7% (36)

Komentáře

1 Nany Nany | 22. května 2012 v 18:07 | Reagovat

Je úúúžasnýýý !! :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  8-)  8-)  8-)  8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama