Na příspěvky na tomto blogu se vztahují autorská prava!

9. Kapitola 2/2

11. července 2012 v 11:17 | Amy Sanilová |  Vampire High School

"Upíří! Vemte si aktovky a běžte do další hodiny! Už zvoní!" zakřičí ředitelka do tmy a bledí upíři se rozběhnou po škole. Já si jen přehodím kabelu a vkročím do tmavé školní chodby. A další hodinu máme… Jupí! Konečně něco normálního. Oběd!!! Ale…kde je jídelna? Jdu po chodbě a rozhlížím se od stran. Pak se podívám před sebe. Já jsem takový dement! Přímo přede mnou je velká červená šipka s nápisem Jídelna! A já se tady všude tak rozhlížím jako totální lůzr. 3ipka ukazuje směrem do leva. Do tmavého tunelu. Když jsem asi uprostřed toho tunelu, zaslechnu zvláštní zvuk. A vím přesně, komu ten zvuk patří. Krysy. Mrknu okem na podlahu. Okolo mých nohou zacupitá hejno asi dvacet krys. Nechám sjet kabelu z ramene a rozběhnu se za krysami. Proměním se v netopýra a proletím přímo nad jednou dokonalou krysou k požití. Slétnu níž a změním se zpět v člověku. Jen moje podpatky klepnou o podlahu. Jde vidět, že je krysa vyděšená z hluku a nárazu s mým střevíčkem. Chytnu jí za ocas a nazdvihnu jí do výšky očí. Když si krysa uvědomí, v jaké je situaci, začne pískat a mrskat sebou.
"No, je si škubej. Mě ale neutečeš," řeknu jí ještě a pak jí vezmu do obou rukou. Zavřu oči a po chvilce uslyším ještě jedno zavýsknutí. Otevřu oči. Krysa se v mých rukou už nehýbe a z krku i přes chlupy jde vidět červená krev. Zas krysu chytnu za ocas a vrátím se pro kabelu. Když už se blížím ke světlu, přejedu si jazykem své upíří zuby. To jsem se do té krysy musela zakousnout hodně hluboko. Její krev mám i na dásních a na rtu. Projdu světlem a zobrazí se mi úplně obyčejná jídelna. Všude stoly, židle, všechno do černa. Úplně normální upírská jídelna. Ale… nikde tady nevidím kuchařky s tácy, a ani kuchyň. Mrknu za sebe. Nad tunelem je napsáno: Dnes čerstvá krysa. Ulovte si jí a za odměnu jí můžete sníst! To, co je tam napsané, vůbec nedává smysl. To je urážka zdravého upířího rozumu!! Zaslechnu zamlaskání a přitočím se upírovi, který právě vcucl krysí ocásek.
Fuj!! Tak to vypadá, že je to urážka mého zdravého rozumu. Podívám se nad sebe. Na stropě je úplné hnízdo netopýrů, kteří buď spí anebo se hostí krysou. Na krysy nemám žaludek. Někdo tu přeci musí mít dozor. Rozhlédnu se po celé hale. Až na balkóně zahlédnu přísný, ale pozorný pohled učitele matiky. Ach jo! Proč tu dneska musí být drak?! No jasně. Přijdu k němu a on mi spálí vlasy. Ne díky nechci. Za drakem nepůjdu ani náhodou. Pod balkónem jsou dvoukřídlé dveře, ze kterých vyjde baculatá a stará upírka v nějakých pracovních hadrech. Zřejmě kuchařka. Mohla bych si to vyřídit s ní. Půjdu k ní blíž.
"Promiňte. Není tady něco míň…" hledám správná slova a ukážu na krysu "živého?"
"Ta krysa je živá?" takový hrubý hlas u ženské ještě neviděla, nebo spíše neslyšela. Prohlídnu si krysu ze všech stran.
"Ne. Krysa je už mrtvá."
"No vidíte, tak proč si stěžujete, slečno?"
"Jestli tady místo toho nemůžu dostat zeleninu nebo něco jiného, ale ne maso!" málem jsem vřeštěla. Ta kuchařka mi teda pije krev.
"Ty tu krysu nejíš? Tak to musíš být nějaký pošuk, či co. Upír, který nejí krysy a dává přednost zelenině, je divný. Ale když se dívám na vás, vy jste vážně nějaká divná," moje bledá kůže náhle červenat, ale vzteky.
"Jak si dovolujete se mnou takhle mluvit?!" vyjedu po kuchařce.
"Sleduj," troufne mě a s vítězným krokem si odkráčí. Takovou káču jsem tu ještě neviděla! Chová se jako puberťák! Taková urážlivá. Prý jsem pošuk! Taká káča pitomá. Ten její rycht bych nejradši narvala do té její prdele. S mého snění mě probudí Jim, který na mě zamává z vedlejšího stolu. Plesknu krysou o hranu stolu a sednu si. Jim se na mě překvapeně podívá.
"Co tě žere?"
"Nic," odvrátím drze hlavou. "Ta káča je taková… ani to nemůžu vyslovit. I to nejsprostější slovo nic není proti ní."
"Jseš teda pěkně zrudlá," kukne se na mě Viktor, který si k nám přisedl.
"Jak někdo může jíst takový blaf?" zeptám se sama sebe.
"Je to prostě školní kuchyně. Takovéhle blafy tu budou po celý školní rok," uslyším Jima. Z představy, že budu muset každý den jíst krysu, dělá se mi šoufl. Vstanu, chytnu svou mrtvou krysu za ocas, roztočím jí nad hlavou jako kovbojové a odhodím jí co nejdál, až na druhou stranu jídelny. Sednu si a uvolněně oddychnu. Náhle přes mé uši proletí výkřik, nebo spíš děsivý vřískot. Leknu a vyděšeně se ohlédnu. Všichni žáci se podívají stejným směrem jako já. Protože jsem úplně vzadu, nevidím, co se děje přes hlavy ostatních upírů. Vstanu a půjdu blíž se na to podívat. Nemusím ale chodit moc daleko, podle modrých vlasů poznám naší učitelku Historie. Bohužel s krysou ve vlasech.
"Kdo to udělal?!!" zavřeštěla. Nikdo v jídelně se nepřihlásil.
"No dobrá. Od teď budete jíst jen zeleninu a pít jablečnou tříšť. Do té doby, než se pachatel objeví!" roznesla ředitelka Drupírová, která se objevila za naštvanou učitelkou. Všichni v jídelně začali naříkat.
"Nejsme králíci!"
"Proč nemůžeme už zabíjet lidi? A pít lidskou krev?!!"
"Proč musíme pykat místo pachatele?!!" ředitelka zvadla beze slova ukazováček pravé ruky a celý sál najednou utichl. Ředitelka se zmocnila slova:
"Žáci! Čím dřív nám dáte pachatele, tím kratší dobu budete trpět. A teď se rozejděte. Za deset minut začíná hodina," a odešla. Já se nenápadně otočím a odklušu někam jinam dřív, než si někdo všimne, že jsem to byla já. Ale má to i dobré stránky. Zeleninu mám velmi ráda a proti tříšti nic nemám. Že by se tu konečně podávalo nějaké normální jídlo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento článek?

Ano, je skvělí 32.2% (47)
Moc ne, něco tam chybí 21.2% (31)
Tak napůl 21.9% (32)
Vůbec! Je strašný 24.7% (36)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama