Na příspěvky na tomto blogu se vztahují autorská prava!

13. Kapitola - Před zvoněním ve třídě 2/2

10. srpna 2012 v 10:07 | Amy Sanilová |  Andělští spolužáci

Aňa i ostatní si zacpali uši.
"Tak. A je po skoku," dodala zklamaně Lian a přihlížející andělé začali vzdychat.
"Takovou káču jako si ty jsem ještě neviděl. Pro tentokrát ti to vyšlo, ale při další přestávce mě už nezastavíš," pošeptal Antonio Aně když prolétl kolem a pak vylétl nahoru. Po něm Lian a pak Anna.
"Má na mě vztek, že ano?" zeptá se Anna Lian.
"Ale jo. Ale taky máš pravdu. Proč by tam dolů nikdo neletěl, všichni mají strach. Nikdo neví, co se dole děje."
"Teď mě všichni nenávidí."
"To je nesmysl. Musíš počkat, až všem dojde, že ty jako jediná máš mozek." Anna se na Lian usmála. Lian jako jediná stála na straně Aničky. "Jo a mimochodem, jak se jmenuješ?" Anna se zarazila.
Jak to, žemně ještě nezná a přitom se se mnou přátelí?
"Já jsem Anana." Lian spokojeně přikývla.
"Dobře… Anano. Dávej pozor na dveře."
"Co?" V té chvíli Aňa vrazila do zdi. "Au." To bylo jediné, co z ní vyšlo.Lian, která stoupala vzhůru, slétla k rozpláclé Aně.
"Říkala jsem, pozor na dveře,"dodala se smíchem Lian a podala Anně pomocnou ruku. Anna se Lian chytla a pokoušela se vzlétnout.
Lian jí pomohla a nesla Annu vzhůru. Anna se Lian pevně držela. Ale jak Lianina křídla plácala sebe, vystříkla na Aňu spousty vody. Anna se snažila rychle mrkat, aby jí ty kapky studené vody tolik v očích nešimraly. Nakonec to ale vzdala a rukou si ty kapky setřela.
Bohužel si příliš pozdě všimla, že se Lian pustila!
Anna padala dolů.
Lian ale rychle zareagovala a stihla jí chytnout za zápěstí. Anna se snažila mávat křídly. Podívala sena Lian. Ta z posledních sil se snažila Annu vytáhnout nahoru. Ještě stačila vydechnout:
"Jak můžeš být takhle klidná?!"
Anna nic neřekla na to. Byla jenom neustále stejně klidná.
"Dámy? Co to tu děláte?" zakřičel nějaký mužský hlas nad holkami. Aňa i Lian se podívaly nahoru. Nad nimi létal anděl.
Zřejmě učitel těláku.
Blonďatý učitel slétl níž a chytil Aňu i Lian.
Pak už se nahoru letělo dobře.
Úplně nahoře bylo veliké okno. Učitel zapískal a okno se samo otevřelo. Bylo tak velké, že by se do něj vešel jí třípatrový panelový dům. Učitel oknem prolétl a přitom ani na chvilku nepustil ty dvě. Za oknem se rýsovala nádherná krajina. Všude stály stromy, lesy a čerstvá tráva. Anna i Lian ohromeně zíraly. Učitel přistál na mokré trávě a pustil holky.
"Zařaďte se k ostatním, dámy."
Před nimi stála celá třída. Antonio se pobaveně usmál. Aňa si ho všimla a hbitě vstala. Podala Lian ruku a pomohla jí vsát. Společně se zařadily a klekly si do trávy. Učitel si odkašlal a vyzval je.
"Sedněte si. Dnes se naučíte létat." Pár kluků se pobaveně zasmálo. Učitel se na ně přísně podíval, ale pokračoval. "I když lítat už umíte, pořád jste se nenaučili správně křídla ovládat." Podíval se na Aňu. "Jako třeba se dívat před sebe, abyste nevrazili do zdi nebo do něčeho jiného."
Anna se zastyděla. Věděla, že má učitel na mysli ji a její náraz do zdi.
"Tak. Všichni vzlétněte." Anna vstala a zatřepetala křídly. Vzlítla asi tři metry nad zemí. Po ní vzlétl i zbytek žáků. "Je to podobné jako řídit auto. Má to několik rychlostí a dokážou i couvat. Akorát musíte dávat pozor na zdi."
Už konečně s tou nehodou přestaňte!"
"Na závěr si ale dáte pár koleček kolem lesa. Stačí pět." Aňa i ostatní přidali na rychlosti a každý si našel svůj letecký okruh. Slunce svítilo silně a nebe naprosto bez mráčků.
To by mě zajímalo, kde je škola těch druhých andělů. Jestli vypadá stejně jako tato, nebo je naopak úplně jiná?
Anna si vybrala menší okruh a zatím prolétla dvě kolečka. Ale přitom neustále myslela o té druhé škole. Zamyslela se na tolik, že vrazila do koruny stromů. Lian, která letěla kolem, si strom prohlížela. Anna uvízla uprostřed koruny zamotaná do větví. Lian jednu větev ohnula a podívala se na Aňu.
"Vidím, že ty s tím nepřestaneš."
Aňa jen přikývla a postupně se začala osvobozovat. Zatáhla křídla do těla a poslední větev ohnula. Tím se uvolnila a spadla tvrdě na zadek. Lian se pobaveně usmála a slétla na trávu.
"Máš ještě ve vlasech větvičku." Anna naštvaně vzala větev z vlasů a mrskla s ní na zem. "Kdyby tu byla Eliza, ta by ti vynadala."
"Proč?"
"Protože je Zvířecí anděl a hned by zkoumala, jestli si tím klackem netrefila mravence." Aňa pohodila hlavou a vytáhla zbytky větviček. Pak si ale všimla listu, která měl zlaté žílky. Anna si ho důkladně prohlížela. Takový list ještě nikdy neviděla. Vzala ze země stejný list a přiměřila si je. Jen jeden list měl zlaté žílky na odvrácené straně.
"Lian? Neznáš tenhle list?" zeptala se a podala list Lian. Ona si nejdřív pozorně prohlédla.
"Něco takového jsem ve svém lidském životě ještě neviděla," řekla jako nějaký odborník přes flóru.
"To vím taky! Ale jak tam může být zlato?"
"Tak to nevím."
Aně vylezla ze zad křídla a letěla k učiteli, který seděl na velkém balvanu a pozoroval točící se anděly. Aňa k němu doletěla a zeptala se:
"Pane učiteli?"
"Ano? Viděl jsem tě, jak jsi vrazila do stromu," usmál se "Ty asi nemáš zrovna nejšťastnější den. Kolikrát jsi schválně už spadla? Třikrát- čtyřikrát?"
"Dvakrát. Ale kvůli tomu tady nejsem. Letěla jsem sem kvůli tomuhle." Aňa ukázala učiteli list.
"Co s tím mám dělat? Je to jenom list."
Aňa na to nic neřekla a jenom otočila list, aby šly vidět zlaté žílky.
Učitel zpozorněl.
"Vau. Toto jsem tady ještě neviděl." Vzal si list do ruky a namířil ho ke slunci. "Je v tom nefalšované ryzí zlato. Kde jsi ho našla?"
"Ve svých vlasech. Jak jsem vrazila do stromu. Co je to za list, pane učiteli?"
"To nevím. Ale někde jsem slyšel, že ten list může najít jenom velmi vzácný anděl. Co ty jsi za rod?"
"Ochranný anděl."
"Aha. Tak proto. Ochranní andělé jsou velmi vzácní."
"Proč?" zeptala se Aňa, vazala si zpátky list a začala si ho prohlížet.
"Ochranných andělů moc na světě není. Jen výjimečně můžou udělat z člověka ochranného anděla. To musíš mít velmi velkou odvahu, Anano," řekl pan učitel a spolu s Annou uslyšeli výkřik. Učitel se podíval po celém okolí. Ve výšce šedesáti metrů byl vyděšený, černovlasý kluk. "Jak se tam dostal?" zeptal se sám sebe učitel.
"Myslím, že se bojí výšek," přikývla Aňa a už jenom sledovala, jak učitel letěl k němu. "Pane učiteli!" zakřičela za ním. "Co s tím listem mám dělat?"
"Nech si ho. Snad ti přinese štěstí."
Aňa list pořád mnula v rukou, ale radši si ho schovala do zadní kapsy kalhot. Podívala se na nebe.
Vypadal to jako sen. Nádherná čistá tráva, romantický les a pohádkové nebe. Najednou kolem prolétla bílá holubice. A za ní letěl oheň. Vypadalo to, jako by holubici hořel ocas. Vyděšeně holubička otevřela zobák a zase se ozval zvuk, jako když kolem prolétne raketa. Aňa si opět zacpala uši a klekla si do trávy. Holubice s ohnivým ocasem zavřela zobák a hluk ustál. Oheň zmizel a holubice odletěla k nebi.
Co to bylo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento článek?

Ano, je skvělí 32.2% (47)
Moc ne, něco tam chybí 21.2% (31)
Tak napůl 21.9% (32)
Vůbec! Je strašný 24.7% (36)

Komentáře

1 Čarodějka Deale Čarodějka Deale | 13. srpna 2012 v 11:25 | Reagovat

Super povídka pořád ji čtu. Myslíš že je správné napsat tu anonymní povídku o mě? Mám s toho obavy ikdyž je to dobý nápad, ozvi se mi na mail. A mimochodem mám novinky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama