Na příspěvky na tomto blogu se vztahují autorská prava!

14. Kapitola - Pád

31. srpna 2012 v 11:29 | Amy Sanilová |  Andělští spolužáci
14. Kapitola
Pád

"Konec hodin! Všichni se hlaste v laboratorní třídě!" zakřičel učitel a přistál i s vyděšeným klukem. Kluk se ještě třepal a z jeho křídel strachy odpadávala pírka.
Zbytek létajících andělů se vrátilo zpět do školy oknem.
"tak jdeš už?" Ozval se za mnou hlas. Velmi známí hlas.
"Lian!" Lian prolétla nade mnou a vyndala mi ještě poslední větvičku z mých vlasů. Pousměju se na ní a vzlétnu. Prolétnu oknem a opět uvidím hlouček andělů uprostřed chodby. Unaveně se chytnu za hlavu.
Už zas?!
Moc nezaváhám a letím za nimi. A jako první se mi všimne Antonio.
Už zas?!
Naštvaně se na mě podívá a otočí se ke mně zády.
"Teď už mě zdržovat nebudeš," utrousí potichu. Odrazí se a poletí střemhlav dolů. Po chvilce už ho zakrývá jen černočerná tma. Znervózněla jsem.
Co se tam jenom děje?
Všichni přihlížející natahovali krky dolů, aby aspoň něco z Antonia zahlédly. Dolů se ale nikdo neodvážil letět.
Ach jo!
Zase kolem prolétla holubice s hlasem, jako když letí raketa! Ten zvuk je až k nevydržení. Všichni zklamaně svěsí hlavu a doletí do své třídy. Já tu ale ještě čekám, kdy vyletí. Ale dole se to ani nehnulo. Začala jsem se o něj bát. Nemám sice Antonia dvakrát v lásce, ale je to anděl. Anděl, který též musel skončit podobnou smrtí jako já. Možná, že si z nás jenom utahuje. Možná že chce, abychom se o něj báli. Možná nás chce jen pořádně vystrašit. Je to přeci kluk, ten si většinou dělá z holek legraci.
"Slečno." Vyděšeně se otočím.
Za mnou zrovna letí učitel s ježatými bílými vlasy.
"Slečno. Už je hodina. Šup. Šup." Chytne mě za rameno a dotlačí do laboratoře. Zavře dveře a pustí mě. Nezbývá mi nic jiného, než si sednout do lavice. Pan učitel začne na tabuli psát vzorce a ukazovat lahvičky s andělskými tekutinami. Mě by to bavilo, ale nemůžu se soustředit. Pořád musím myslet na Antonia.
Podívám se na podlahu a vytáhnu z kapsy zelenkavý list. Proč mě ten list tolik fascinuje?
Počkat! Mohla bych se zeptat pana učitele chemie, jestli něco neví o tom listu se zlatými žilkami. Zvednu ruku.
"Copak je Anano?"
"Pane učiteli, co je tohle to za list?" Pan učitel přijde blíž a já mu list podám. Učitel si ho chvilku pozorně prohlíží a potom řekne:
"Vypadá to jako normální list stromu, ale ta tekutina uvnitř je na sto procent ryzí zlato."
Takže nic užitečného mi neřekl. Vezmu si zpátky list a přitom neustále se soustředím na zvonění. List schovám do kapsy a lokty položím na lavici tak, abych mohla každou chvíli si chytnout uši, až prolétne zvonění. Ale nevydržím tady tak dlouho sedět, vyskočím z lavice a vyběhnu ven. Ještě slyším, jak se učitel ptá:
"Kam šla? Asi na záchod."
Ježíši. To je trapárna.
Zastavím se uprostřed chodby. Chvíli ještě uvažuji, jestli se tam mám vydat či ne. Ale nesmím zapomenout na svůj rod. Jsem přeci Ochranný anděl. Já mám ochraňovat ostatní. Možná, že to se ve mně probouzí moje andělské já. Já mám ochraňovat kohokoliv a kdykoliv. Tak prč nezačít zrovna teď? A anděla, kterého ani nemám ráda.
Kruci! Já si tady sama se sebou vybavuju a tam dole se může něco dít. Neměla bych mluvit o svém rodě a ani o sobě. Měla bych jednat. A možná co nejrychleji…
"Tak už tam dolů leť!"
"Lian. Co tu děláš?"
"Létám. Tak už leť, jestli máš výčitky svědomí."
"No dobře," přikývnu a spustím se dolů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento článek?

Ano, je skvělí 32.2% (47)
Moc ne, něco tam chybí 21.2% (31)
Tak napůl 21.9% (32)
Vůbec! Je strašný 24.7% (36)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama