Na příspěvky na tomto blogu se vztahují autorská prava!

5. Kapitola 2/3

29. srpna 2012 v 10:54 | Amy Sanilová |  Děvče z ledu

Zaslechla, jak se otevřely hlavní dveře od bytu. Vylezla z pokoje a slezla po schodech. Už z pátého schodu viděla tátu, jak si navlíká bundu. Všiml si jí.
"Jdu pro Roka." Astře při těch slovech napadla otázka.
"Tati? A Rok je taky drak?"
"Ano. Je Vodní drak. Našel jsem ho na ostrově. Někdo ho tam odložil. Proto si nejste podobní. Nejste sourozenci. Ale neříkej mu nic o dnešku, ať se mu nic nestane."
"Dobře," řekla Astra a její táta za sebou zavřel dveře.
Tak a co teď? Jsem tu doma úplně sama. Dostala jsem nápad!, pomyslela si Astra a nasadila svůj ryšavý pohled. Ďábelsky se usměje, jedno obočí nazdvihne a druhé oko přivře.
Vběhla po schodech nahoru do svého pokoje a sklouzla se po židli ke stolu. Pod stolem měla šuplík. Vysunula ho a vytáhla velký papír A3. Z pouzdra vytáhla tužku a gumu a začala kreslit.
Astra milovala kreslení, malování či vybarvování. Ve škole o tom nikdo nevěděl, jinak by zaručeně vyhrávala v různých malířských soutěžích. Astra mohla malovat, kdy chtěla. Nevadil jí hluk a měla to vždycky rychle hotové.
I tady. Po patnácti minutách měla dílo hotové.
Vzala ho do obou rukou a přiměřila ho ke slunci. Byla se svým dílem naprosto spokojená. Nakreslila mámu Sienu ve svatebních šatech jako z té fotografie, jejího tátu v obleku a sebe uprostřed. Ve svatebních šatech s kyticí růží v rukou vypadala jako družička.
Nezapomněla na žádný detail. Odstínovala obličeje, lem šatů a i pozadí. Měla to být jejich svatba, kde bude i Astra. Věděla, že se jí to nikdy nesplní, ale ráda byla zabalená do snů a přání. Svůj výtvor přilepila izolepou k proskleným dveřím.
Astra zpozorněla. Zdálo se jí to, nebo vážně zaslechla otevírání hlavních dveří? Dveře se se skřípotem zavřely. Astra vyběhla z pokoje a sešla dolů. Na chodbě si vysvlíkal bundu její táta s Rokem vedle sebe.
"Ahoj. Už jste zpátky?"
"Jak to, že jsi nebyla ve škole?!"
"Udělalo se mi špatně, Roku."
"Nekecej! Ještě ráno jsem ti pomáhal vytáhnout nějakou fotku!"
Astřin táta se na dceru nechápavě podíval. "O čem to mluví, Astro?"
"O ničem," vyhrkla rychle Astra a snažila se, aby to znělo co nejvěrohodněji. Naštěstí se o to pan Pilis moc nezajímal a šel do kuchyně. Rok vyběhl po schodech nahoru.
"Týýýýýjóóóóó," vydechl úžasem a když k němu Astra doběhla, díval se na dveře jejího pokoje. "Proč tam nejsem já?"
"Protože jsi strašná otrava, proto."
"Ale já tam chci být taky. Tak proč tam nejsem?!"
Protože nepatříš do naší rodiny, pomyslela si Astra, ale nahlas se to říct neodvážila.
"To je naše máma? Zeptal se a ukázal na tvář Sieny. Astra chtěla říct ne, ale nechtěla mít další problémy.
"No tak…určitě." Copak já můžu za to, že jsi adoptovanej?, pomyslela se a zavřela se v pokoji. Ale Rok dveře otevřel.
"Co to s vámi jenom je?! Ty mi odpovídáš vyhýbavě a táta pořád jen odchází! To jste se přes poledne nějak pomátli?!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento článek?

Ano, je skvělí 32.2% (47)
Moc ne, něco tam chybí 21.2% (31)
Tak napůl 21.9% (32)
Vůbec! Je strašný 24.7% (36)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama