Na příspěvky na tomto blogu se vztahují autorská prava!

10. Kapitola 1/2

19. srpna 2012 v 20:43 | Amy Sanilová |  Vampire High School

10. Kapitola
Bez problémů si vezmu kabelu a s Jimem a Viktorem se přestěhujeme do další třídy.
"Co že máme teďka"
"Věda. Chemie. Fyzika," odpověděl jí Viktor a Jim podotkl:
"Jestli budem muset kvůli tobě jíst zeleninu, tak se radši probodnu."
"Přece to nemůže být tak zlé, Jime. A Viktore? My budeme mít tři předměty v jedné hodině? To je nějaké čudné, ne?"
"Bejt tebou Urno, dávám si pozor na učitele," pohrozí mi prstem Jim a zamíří ke dveřím, které měly cedulku s panáčkem v černém plášti a upířími zuby.
"Jo jasné. Co to bude teďka za monstrum?"
"Moc se nesměj. Na tuto hodinu máme učitele z matiky."
"Draka?"
Viktor přikývl.
Jak se mi díval přes rameno na Jima, jak zavírá za sebou, zeptá se:
"Už jsis to rozmyslela?"
"Co?"
"No přeci víš,…" ukázal na mě a na sebe.
"Tak to teda ne! Už jsem ti řekla, že nemám na kluky náladu. A nebudu jí mít nikdy!"
Viktor byl mou reakcí zaskočen. "Proč mě nechceš? Protože jsem ošklivej? Protože jsem hloupej?"
"Ne! Není to kvůli tobě tobě, ale kvůli mně! Já prostě nemám zájem o kluky!"
"Ty se zajímáš o holky?"
"Ne!!" vybuchla jsem jako sopka, která zničila Pompeje. "Ne, nejsem lesba! Jen zrovna nemám náladu ani čas na nějaký vztah. S KLUKEM!!!"
"No jo. Už jsem to pochopil."
Toto je trdlo jak něco!
Jdeme dál po chodbě už mlčky, když v tom mě někdo popadne zezadu za pravé rameno a trhne k sobě. Leknu se, a když sebou cuknu, vypadnou mi z rukou knihy. Spadnu na zadek a ze shora se na mě culí Jim.
Tak to kluci už přehnali! S takovou ta sopka zničí i Řím, jestli si nedají pokoj.
"Hi hi. Měla by ses vidět. Tvářila ses jako nějaký vyděšený děcko!" řehtal se Jim, až se válel po podlaze a držel si břicho. Prásknu knihou o podlahu, posbírám zbytek knih a vstanu. Viktor se díval na Jima a taky se za břicho popadal. Naštěstí mě nikdo nevidě, chodba byla prázdná. Což je zvláštní, protože je přestávka. Nebo snad ne?
Začnu běžet po chodbě až na jejich konec, kde na dveřích visí cedulka s nápisem LABORATOŘ. Otevřu dveře a zjistím, že třída je prázdná. Ale vždyť Viktor říkal, že…že je to tady. A když to není tady, tak kde?
Zavřu dveře a jdu po chodbě zpátky ke stále se chrochtajícím Jimem a Viktorem. Chytnu Viktora za límeček uniformy a přitáhnu k sobě. Ale na rozdíl od Jima jsem neškubla tak moc, aby spadl.
"Hej! Co je Urno?"
"Kde máme hodinu? Říkal jsi, že jsme v Laboratoři, ale tam nikdo není."
Viktor se pousměje a místo odpovědi se ke mně přiblíží a políbí mě. Jim rychle vytáhne iPhon a vyfotí nás. Já se snažím vzpírat, ale Viktor mě drží těsně u těla. Asi budu zvracet! Cítím, jak si jazykem omotává mé upíří zuby.
Tak a dost!!!
Odstrčím silně Viktora, až spadne na zem. Hřbetem ruky si otřu pusu, jako bych chtěla celý polibek otřít na ruku. Jim se zase začne hystericky popadat za břicho a doplazí se k Viktorovi.
"Tak to se ti povedlo," řekl bez jediného nádechu a oba se začnou smát a ukazovat na mě. Drze si dám ruce v bok a vší silou kopnu Viktora mezi… a odkráčím si. Po pár metrech zahlédnu už ostatní žáky procházet se po chodbě. Trocha společnosti mi prospěje. Naštěstí zahlédnu tu blonďatou upírku, se kterou jsem se štěkla na toaletách po hodině Ekonomiky. Upírka za sebou zavře dveře s nápisem SKLAD.
Co tam asi chce dělat?
Pomalu se přiblížím ke dveřím, opřu se zády zeď, aby to vypadalo nenápadně, a zaposlouchám se.
"Čau. Přineslas to?" uslyším ženský hlas.
"To víš, že to mám. Sháněla jsem to všude možně," odpoví ta blonďatá upírka. Ale zajímalo by mě, co má mít. Dveře mají naštěstí skleněné okénko, přes které můžu sledovat, co se děje uvnitř.
Vevnitř jsem zahlédla spoustu dřevěných bedýnek. Na nějaké seděla blonďatá upírka a vedle na vyšší krabici seděla upírka s hranatým obličejem, trochu silnější s černými havraními vlasy,
které se ztrácely v černém pozadí celé školy. Blonďatá upírka něco hledala v batohu, vytáhla malou krabičku a podala jí upírce s černými vlasy. Ta krabičku přebrala a vytáhla z ní bílou dřevěnou ruličku.
Cigarety!
Normálně bych začala hysterčin, ale taky bych jednu ráda dala. Zaklepala jsem na dveře a zahlédnu přes okénko, jak obě holky vyděšeně strnuly a okamžitě schovávaly krabičku do batohu. Otevřu dveře a obě si s lehkostí oddychly.
"Co tu chceš?" zeptala se mě hrubě blondska.
"Všimla jsem si vás a i těch cigaret."
Obě vyděšeně pohlédly na sebe, pak na mě.
"Ale neřeknu to na vás, protože nejsem žádná správňačka. Ale pod podmínkou, že se podělíte."
Obě nemusely dlouho přemýšlet a hned blondska nabídla krabičku. Zavřela jsem dveře, sedla si vedle nich na zem a vzala si z krabičky jednu.
"Nemáte zapalovač?"
"Sedíš přímo na něm," odpoví mi neutrálně černovláska. Rozhlédnu se, vstanu z krabice a otevřu ji. Vyskytl se mi pohled asi na sto krabiček se sirkami. Každá vedle té druhé. Tvořilo to zajímavou mozaiku.
Jednu jsem vytáhla a zatlačením vyjmula šuplík se sirkami. Vybrala jsem jednu sirku, škrtla jsem s ní o kraj krabičky. Modrá hlavička na sirce se zabalila do malého ohnivého plamínku. Cigaretu jsem si strčila do pusy a přiložila hořící hlavičku na konec cigarety. Automaticky si dám ruku okolo cigarety a plamínku, a zapálím. Druhou rukou sundám zapálenou cigaretu z pusy.
"Chcete taky?"
Obě holky přikývly a strčily si cigaretu do pusy. Zapálím je a sirku uhasím potřesením paže. Srčím si cigaretu do pusy, pak jí zase vytáhnu a vydechnu obláček kouře.
"Jsem Urna, a vy?" Nepodám ruku na uvítanou, protože vím, že bych jí pak musela stáhnout.
"Jsem Bysta. A to je Enza," představila se blondska a představila i černovlasou kamarádku.
Přátelsky jsem na Enzu kývla a vyfoukla obláček dalšího dýmu.
"Ty to na nás neřekneš, že ne? Nebo jseš vážně taková mrcha, která slíbí a nic nedodrží?"
"Myslíš jako ty?" zeptala se blondska Bysta Enzy.
"Holky! Nejsem až taková mrcha. A navíc, jak jsem si zapálila cigaretu, šla jsem do toho s vámi. Když vás prásknu, prásknu tím i sebe," přerušila jsem je v jejich krátké hádce a dám si levou nohu přes pravou. Enza ale potáhla cigaretu moc a rozkašlala se přes celou místnost. Praštím Enzu několika jemnějšími údery do zad.
"Copak? Neumíš hulit?" zeptala se zostra Bysta a potáhla cigaretu míň než Enza.
"Neměly bychom už jít?" zeptala jsem se zvědavě. Bysta vyděšeně vytřeštila oči.
"Máš pravdu. Holky, uhaste cigára, musíme do třídy."
"Dej si voraz, Bysto!"
"Máme učitele matiky, Enzo. A nemyslím si, že bude šťastný, když přídem pozdě," připomněla jí Bysta, vytáhla z tašky popelník a nastrkala tam cigaretu. To samé jsem udělala já i Enza.
Zvedly jsme se, vzaly aktovky a vyšly nenápadně na chodbu. Já jsem šla poslední a zavřela za sebou dveře. Nevím, kde je učebna na Vědu a tak dále, proto se radši budu držet těch dvou. Bysta zahla ke dveřím, na kterých byla cedule: MATEMATIKA.
Takže ne Laboratoř, ale Matiky.
Bysta otevřela dveře, počkala, až obě projdeme, pak za sebou zavřela. Opět jsem si sedla do třetí lavice vzadu u okna. Zatímco holky se přestěhují úplně do zadu se svými kámoškami. Rozhlédnu se po třídě.
Našla jsem je! Třetí lavice od zadu u dveří.
Tam seděli. Oba dva.
Byli natočeni dozadu ke svým kámošům, vybavovali se a přitom po mě pokukovali. Vím moc dobře, o čem si povídají. To bych věděla i bez netopýřího sluchu.
O mě a Viktorovi.
Viktor s Jimem tam předváděli naši pusu.
Asi budu zvracet! I když nemám co.
Do třídy vešel učitel a bouchl knížkami o stůl. Všichni žáci se postavili, i když ještě nezvonilo. Učitel naznačil, abychom se posadili a začal vyučovat.
"Věda je velmi zábavná věc, která zjišťuje spousty věcí."
Sice z toho co říkal, jsem nerozuměla ani Ň, ale aspoň je to zábavné. Věc, která zjišťuje věci. Možná mluví o Globusu. Tam zjišťuju, jaké jsou ceny. A taky je to věc, o které něco zjistím. To mi připomíná, že už jsem tam dlouho nebyla. Musím tam brzo zajít a něco nakoupit.
"Dnes se ale budem zabývat Chemií. Tak, poví mi někdo, co to ta chemie je?"
Nikdo ze třídy se nehlásil. Učitel si vzdychl.
"Urno! Třeba ty!"
Co?!
"Já?"
"Ano, ty."
No to je teda paráda. Proč zrovna já? A co mám říct?
"Chemie je věc…, která se zajímá o jiné věci," vykoktám ze sebe.
Několik upírů ze třídy se pousmálo.
"Ne. To byla Věda. Toto je ale Chemie a Chemie je věda, zabývající se různými látkami."
Překvapeně na učitele pohlédnu. To asi jeho větám nebudu rozumět celou hodinu.
Zazvonilo.
Všichni se automaticky zvednou a začnou uklízet na lavici. Učitel ale rychle doběhl ke dveřím a opřel se o ně.
"Nikam nepůjdete! Teprve hodina začala!" zakřičel a všichni se mrzutě vraceli do lavic. Po zbytek hodiny začal pořádný masakr. Učitel nalil dvě tekutiny do lahvičky, která vybouchla a dokonce tam chytily i papíry od pana učitele.
Když zazvonilo a učitel nás pustil, všichni jsme si pořádně oddychli. Jsem ráda, jsem taky nechytla. Mám menší pocit, že už bude poslední hodina.
A zas mám pravdu!Poslední je tělocvik! To jsem zvědavá, jak to zvládnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento článek?

Ano, je skvělí 32.2% (47)
Moc ne, něco tam chybí 21.2% (31)
Tak napůl 21.9% (32)
Vůbec! Je strašný 24.7% (36)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama