Na příspěvky na tomto blogu se vztahují autorská prava!

10. Kapitola 2/2

21. srpna 2012 v 12:43 | Amy Sanilová |  Vampire High School

Po chodbě se radši držím upírů z naší třídy, abych se zas a opětovně neztratila. Kolem mě projde Viktor, naštvaně se na mě podíval a odkráčel. Všimnu si, že kulhá. To bude asi moji vinou.
Patří mu to!
Tak, Viktora máme zmáknutýho, teď ještě musím smazat tu fotku z Jimova iPhonu, než se to dozví celá škola.
Holky a kluci mají tělocvik zvlášť, což mi dost vyhovuje. Ale ne zas tak moc. Musím přijít na způsob, jak se k tomu iPhonu dostat. Zatímco přemýšlím, dojdu do šatny, kde se převlíkaly ostatní upírky. Byla to dlouhá a tmavá chodba a po stranách stály lavičky s háčky. Chtěla jsem jít co nejdál, ale do cesty mi vstoupila Bysta. Jo, ta holka, se kterou jsem o přestávce kouřila.
"Nechceš jít k nám? Máme parádní místo."
"Tak jo. Proč ne?" odvětím a půjdu za Bystou, která mě dovede k lavičce, nad kterou se tyčilo velké okno. Ostatní upírky seděly na parapetu okna a nohy měly na lavičkách.
A v tom jsem dostala nápad!
Mohla bych je využít k tomu, aby odlákaly Jimovu i Viktorovu pozornost, abych mohla smazat tu fotku.
Já jsem vážně génius!
Položila jsem kabelu na lavičku a sedla si vedle holek na parapet. Ale všimla jsem si, že ostatní holky mají na sobě bílé tílko a modré šortky. Všechny čtyři. I Bysta a Enza a ještě nějaké dvě brunetky.
"To má být jako sportovní úbor?" zeptala jsem se a ukázala na tílko.
Enza přikývla.
"A nevíte, kde ho mám já?"
"Nejčastěji se to dává do skříněk. Kombinaci učitelé znají, takže ti to tam klidně mohli strčit."
"Díky Enzo," poděkuju ve spěchu a zamířím ke skříňkám. Jsou na štěstí všude na chodbách v řadě, ale bylo těžší najít tu svou ve tmě. Naštěstí jsem si na tu svoji nalepila černou lebku, což mi dost pomohlo jí rozeznat od ostatních. Natočila jsem kód a skříňka se otevřela.
A hele! Modrá taška s úborem. Rozhlédla jsem se, a co nevidím?
Toho blonďatého krásného kluka, se kterým jsem se do školy přijela. Jak se jenom jmenuje?
Gor!
Setkali jsme se na letišti, kde musel vyzvednout své sestřenice.
Páni! V té uniformě mu to tak sluší. Schovám se za dveřmi skříňky a bedlivě ho pozoruju.
Jé. Ty jeho blonďaté vlasy, ten jeho pohled, ta radost! Ale probudil mě zvuk, jako když se s velkou silou prásknou dvířka skříňky. Leknutím ucuknu, ale naštěstí mě dvířka netrefila do hlavy. Rozhlédla jsem se po chodbě, a koho to zas nevidím?
Vedle mě stojí Drakí se zkříženýma rukama na prsou a pohrdavým pohledem ve tváři. Všimla si, že se dívám na Gora a podívala se tím směrem. Pak hbitě položila svůj dlouhý nehet prsteníčku na mé bradě. Její tvář byla tak blízko té mé, že jsem viděla i její ďábelské oči s velkýma rozšířenýma panenkami, které se na mě dívají.
"Drž se od Gora co nejdál holka. Jinak pak budeš mít práci co dělat se mnou," řekla těmi svými černými a plnými rty a stáhla svůj prst dál ode mě. Pak se přitočila ke Gorovi, který se zrovna za rohem bavil se svými kamarády. "Jo a jinak. Vím, že jsi krysou po učitelce a hulila ve skladě," otočila se ještě na mě a zezadu Gorovi zakryla oči rukama.
"Drakí."
"Jak to, že mě vždycky poznáš?" mluvila tak klidně, jako by se před chvilkou mezi mnou a jí nic nestalo.
"Jen ty máš tak přitažlivou vůni."
"Hm. Zapřemýšlím o tom. Co děláš dneska po východu slunce?"
"Jdu s tebou na párty."
"Šikovnej upírek," pochválila ho Drakí a dala mu pusu! Na jeho rty! Takže on a ona spolu chodí?! No to mi oholte vlasy! No to si teda umím vybrat kluka. Drakí - dcera Hraběte Drákuly - chodí s Gorem?! Ale jeho jsem chtěla já.
Nebreč!, poručila jsem si, nebreč ti povídám Alice! Za to ti žádný kluk nestojí.
Ale on je tak hezký.
Tak si najdi někoho jiného a teď bys měla jít do šatný se připravit na další hodinu.
Máš pravdu svědomí.
Rozběhla jsem se k šatně a hbitě se převlékla. Naštěstí včas, protože když jsem si zavázala tkaničku od bot, zazvonilo na hodinu. Dovnitř přišla malá učitelka s červenými vlasy a fotbalovým balónem v pravé ruce. Červené vlasy měla na krátko ostříhané, že vypadala jako kluk nebýt malých a lesklých náušnic a dámské teplákové soupravě Upíras. To je naše nejpopulárnější značka oblečení a taky nejdražší značka oblečení. Mám od té sportovní značky kabelku, a je vážně šik! Ale teď zpátky k učitelce.
Vytáhla z kapsy píšťalku a přiložila jí k puse. Přes celou šatnu se ozval uši trhající zvuk.
"Takže holky! Tady nejsme na žádné módní přehlídce, takže od vás nechci, abyste se chovaly jako topmodelky. Začneme klasickým fotbálkem," pronesla dost hlasitě a klíčem odemkla dveře tělocvičny. Byla obrovská jako stadion!
Učitelka vešla na tartar, který byl po celé tělocvičně.
Fotbalové branky byly už připravené. Stačilo jenom…
"Dámy. Seřaďte se do dvou družstev. Tady máte balón a můžete začít hrát," vyzvala nás učitelka a hodila mi balón.
Seřadily jsme se rychlostí šneka, dokud učitelka zase nezapískala na píšťalku, ať si pospíšíme. A víte, kam mě poslaly hrát?
Do brány!!!!!
Prej já musím chytat míče a přímé kopy, nebo co to je za blbost. Kdo tuhle hru vymyslel?!
Byla jsem v týmu s Enzou proti Bystě.
A já mám být v bráně?! To ať mi políbí můj upíří zadek!! Ale nemohla jsem proti tomu nic dělat. Jediné bylo jít do brány a doufat, že se mě balón ani nedotkne. Ale myslím, že ostatní jsou na tom stejně. Celá hra probíhala jednoduše. Jediné upírky, které aspoň běhaly, stříhaly góly. Jedna nám a druhá tomu druhému týmu. Po zápase učitelka zase pískla na píšťalku a vyzvala všechny upírky, Ať přijdou blíž. Učitelka si sedla na balón a my kolem ní udělaly kruh.
"Takže dámy. Učila jsem i spoustu upírek před vámi, to znamená, že vím, jak neradi sportujete. Ale od toho jsem tady já, abych z vás udělala sportovní ženy."
Několik upírek se usmálo, jako by tomu nechtěly věřit.
No dobře, byla jsem to jenom já. Učitelka se na mě pohrdavě podívala a otevřela pusu, že něco řekne, ale místo ní řeklo za své zvonění, které jí přerušilo. Unaveně učitelka vzdychla.
Všechny holky se začaly rozbíhat do šatny, aby se převlékly. Učitelka vzala balón do ruky a šla přes šatnu zpátky do sborovny. Já jsem už naštěstí byla hotová a chtěla jít, ale jak šla učitelka cestou ven, chytila mě za paži a táhla po škole.
"Co vám je?"
"Mě? Nic. Ale co je spíš tobě Urno Strasová."
Nechápavě jsem se zastavila a podívala se na učitelku. Ta po mě jen hodila okem a vlekla mě dál po schodech do prvního patra. Najednou mi to došlo, když se zastavila učitelka u dveří a zaklepala.
Byla to ředitelna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento článek?

Ano, je skvělí 32.2% (47)
Moc ne, něco tam chybí 21.2% (31)
Tak napůl 21.9% (32)
Vůbec! Je strašný 24.7% (36)

Komentáře

1 Čarodějka Deale Čarodějka Deale | E-mail | 21. srpna 2012 v 20:26 | Reagovat

Kdy přidáš díly naší povídky??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama